close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Autoškola 7.

17. října 2008 v 22:10 | BajulíneQ^^ |  Autoškola
Bill jej od sebe jemně odsunul a zahleděl se do teď vášní potemnělých očí. Billovy rty se patrně prokrvily od Tomových nepoddajných zoubků. Jeho ruce pořád spočívaly na Billových bocích a přes hrubou látku bundy se jej snažily hladit. Víc si totiž Tom teď nedovolil, i když by chtěl.
Bill viděl lehké váhání, jestli může a tak převzal iniciativu teď on. Tomovy roztřesené ruce si opatrně a v přímém očním kontaktu položil pod bundu na bříško. Sám se o něj začal jemně třít, aby Tom pochopil, že se nemusí bát, že by to Bill odmítal. Dneska v noci ne... Tom jej tedy bez okolků začal jemně hladit na krásně hebké kůži. Bill tiše vydechl a jemně Toma políbil. Tom se do polibku usmál a s radostí jej opětoval. Bill se také usmál a dál Toma jemně líbal. Po chvilce však jemné polibky ani jednomu nestačily.
"Můžu?" zeptal se Tom šeptem. Bill přesně věděl, co má na mysli. Bylo od něj strašně krásné, že se jej na to zeptal a nedělal to tvrdě a bez dovolení. Možná právě proto byla jeho odpověď kladná. S jemným úsměvem a ruměncem ve tváři přitakal a poprvé se s Tomem opravdu políbili. Jakmile se jejich jazyky dotkly, oba věděli, že tohle není jenom obyčejné líbání. Možná proto, že se oba poprvé líbali s klukem, ale možná ne...

Po chvilce ležel Bill rozvalený na kapotě, Tom se nad ním skláněl a hladově jej líbal. Najednou ale Billovi zazvonil mobil. Chudák! Polekal se tak, že ze sebe Toma doslova skopl a našmátral mobil v bundě. Tomovi se omlouval pohledem a když na displeji blikalo: "Mamča", zjistil asi, že se nějak moc zdržel.
"Ano?" pokusil se o milý a spokojený hlas, aby se o něj nebála.
"Bille, můžeš mi prosím tě říct, kde jsi?" vyštěkla na něj z telefonu naštvaná Simone. Vždyť ji řekl, že jde na chvilku ven a už je pryč přes tři hodiny a ona je strachem celá bez sebe. Bill jen znuděně protočil očima. Je mu přeci osmnáct a umí se o sebe sám postarat. Tom se nad ním uchechtl a pohladil jej jemně po dlani. Blbej mobil! Vyrušil je v tom nejlepším.
"Jo, jo, už jdu. Neboj, jsem v pohodě. Jo, mám obě ruce i nohy mami. Ne, nic mi nechybí," odpovědel Bill, ačkoliv by se nejraději mamce z chuti zasmál. Někdy totiž bývala s oblibou velice patetická.
"Mami, už musím končit, jo? Papapapa," zasmál se a típnul hovor.
"To tedy bylo. Mamka, znáš to," usmál se, ale když si všiml Tomova smutného pohledu, zarazil se. "Tome, já... mrzí mě to. Mě to ani nějak nedošlo," vzdychl Bill a pohladil jej po tváři.
"To je jedno.Táta je taky v pohodě. Dá se to zvládnout. A je hodně starostlivej. Nic mi nechybí, tedy možná někdo, kdo by byl pořád se mnou, ale to ty asi nechápeš. Máš určitě dokonalou rodinu," povzdechl si a rozhlídl se do nádherného výhledu.
"To tedy ne. Já tátu nikdy nepoznal. Mamka se sice snaží najít si někoho, ale moc jí to nevychází. Já bych jí moc někoho přál, aby nebyla tak sama," pousmál se a brnkl Tomovi po nosíku. Toma jeho dětské projevy fascinovaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama