
"Hodíš mě domů?" špitl Bill tiše a mile se na Toma usmál.
"Jojo," rychle přitakal a došel ke dveřím. Už je chtěl odemknout, když jej Bill najednou zastavil.
"Počkej," chytil jej opatrně za zápěstí a nesměle sklonil hlavu."Já vím, že... že zítra to už takhle nebude. A chtěl, chtěl jsem ti jenom říct, že to bylo... bylo to moc krásný. Po dlouhý době jsem konečně cítil... cítil něco tak zvláštního. Ale chápu tě. A proto se nemusíš kvůli mně vůbec obviňovat," povzdechl si a nejistě se rozhlídl kolem. Tom to ale nemyslel takhle jako Bill. Ty holky, všechny se kterými doteď byl, jej jaksi hned omrzely. Bylo to pro něj jenom uspokojení a polibky byly jenom předehra. U Billa ale cítil něco jiného. Tohle černovlasé stvoření jej něčím upoutalo hned na začátku. Možná to byl jeho oddaný pohled, nebo ty krásné rysy tváře, co Toma jenom přesvědčilo, že tenhle kluk je něčím výjimečný.
Bill čekal, že mu Tom k tomu něco řekne, ale ten jenom mlčky otevřel dveře, aby mohl Bill nasednout. Billovi tedy nezbývalo nic jiného, než si povzdechnout a se sklopenou hlavou vejít dovnitř. Takže byl přeci jen jedním na seznamu. Celou cestu nepromluvili ani slůvko. Bill se cítil příšerně, avšak Tom uvnitř zářil štěstím. Sám sebe nechápal. Tohle ještě nikdy necítil. Když mu někdo říkal, jak se cítí zamilovaný a o všech těch motýlcích v bříšku, říkal, že jsou to jenom pitominy. Teď si však sám sobě připadal směšný. Protože to, co jej lechtalo na bříšku, nebyly Billovy prsty, ale právě ti motýlci. Ale on se přeci nemohl zamilovat! A do kluka už vůbec ne!
"Tak jsem tady," vzdychl Bill a ukázal Tomovi, kde mu má zastavit. Hned jak auto zastavilo, se Bill podíval Tomovi hluboce do očí.
"D-dobrou noc,Bille," bylo jediné, na co se v tu chvíli zmohl.
"Dobrou noc," špitl a pomalu vystoupil. Se skloněnou hlavou se pomalu přibližoval k jejich domku a cestou si kopal kamínky. Jak tak Tom na něj koukal, nedokázal nastartovat.
Najednou se spustil obrovský liják.
"Bille!" stihl vykřiknout ještě dřív, než Bill otevřel dveře. Bill se překvapeně otočil a uviděl Toma, který za ním běžel.
"Stalo se něco? Něcos zapomněl?" zeptal se smutně a Tom viděl, že na Billově tváři nejsou jenom stopy deště, ale i slz.
"Zapomněl," špitl a naléhavě Billa políbil. Když se po chvíli kvůli nedostatku kyslíku odsunul, Bill na něj překvapeně upíral svoje dvě čokoládky. "Zapomněl jsem ti dát pusu na dobrou noc," pousmál se, i když byl mokrý od hlavy až k patě.
"Ale přátelé si nedávají pusy na dobrou noc, Tome," vzdychl Bill a smutně sklopil pohled.
"Přátelé ne, ale my nejsme přátelé," usmál se a znovu Billa políbil.
"Ale jak to?" nechápal.
"To ani já sám nechápu. Jenom vím, žes neříkal pravdu. Protože... zítra to už nebude jiný. Zítra to bude stejný," šeptl a pohladil jej po ubrečené tváři.
"Tome... ty, ty bys chtěl... já," pípl Bill tiše a znovu se mu vtěsnaly slzy do očí.
"Ne nee, neplakej. To jsem nechtěl," rychle jej objal a líbnul do voňavých vlásků...
Bill Toma milerád pozval dovnitř a potichu stoupali po schodech do jeho pokoje, aby nevzbudili spící Simone...
"Víš co je zvláštní?" zašeptal Tom a opatrně se vpíjel do Billova trošku polekaného pohledu. Bill se bál odpovědi, ale i tak zakroutil hlavou. Oba leželi na posteli, zachumlaní do Billovy peřiny a Tom jej něžně hladil po tvářičce.
"Jsi… jsi tak," začal, ale Bill jej rychle přerušil.
"Jsem tak ženskej? Nebo vypadám jako teplouš?" pípl tiše a sklopil pohled.
"To bych ti nikdy neřekl a vlastně to ani není pravda, Bille. Jseš… jseš prostě jinej, jenomže ta odlišnost je krásná. Ty jsi totiž krásnej, Bille," zašeptal a jemně jej políbil. Bill se na něj překvapeně podíval a do polibku se mile usmál.
"Přespíš tady, Tome?" zeptal se šeptem a pomalu se na něj položil. Koukali si hluboko do očí a milimetr po milimetru krátili mezeru mezi sebou. Po chvilce byl slyšet jenom mlaskavý zvuk, jak se jejich jazyky zapletly.
"Ty na to jdeš nějak rychle," zasmál se nad tím, jak horlivě jej Tom líbá na krku. Toma ale tohle trošku polekalo. Že by na něj šel moc rychle?
"Mám přestat? Jestli se ti to nelíbí, tak já…"
"Pšššš!" přiložil mu Bill ukazováček na rty a tím zastavil další várku různých omluv. Sladce se mu vpíjel do očí a nemohl uvěřit, že ještě před týdnem jej nesnášel. A teď? Co k němu vlastně cítí teď? Je to láska? Ne… to ne. Možná že jenom chvilková touha.
Tom si všiml jeho nejistého pohledu a tak se raději zeptal.
"Opravdu chceš, abych tady přespal?" tuhle otázku spíše zašeptal.
Tím Billa vyrušil z přemýšlení a vrátil znovu do reality.
"Ano… já jen… jen chtěl bych něco vědět, tedy moc mě zajímá…já," nevěděl, jak to má Tomovi říct. A jestli má vůbec smysl říct mu to.
Tom pomalu začínal chápat, na co Bill naráží. A chápal jej. Už z vyprávění bylo jasné, že Bill nehledá jenom nějakou aférku na jednu noc. Hledá někoho, kdo jej bude milovat a chránit a hlavně být u něj vždy, když jej bude potřebovat. Jenomže je Tom schopen mu tohle dát?
"Bille, já… já to nedokážu říct. Nevím to ani já sám. Ale já ti slibuju, Bille, že bych ti v tomhle nikdy neublížil. Nikdy, rozumíš?" zašeptal a nadzvedl jemně Billovu skloněnou tvář.
"Opravdu?" pípl tiše a pousmál se.
"Opravdu," ujistil jej Tom a svoje tvrzení stvrdil dlouhým a hlavně sladkým polibkem. Ten polibek vyjadřoval to, co k Billovi cítí. Sice to slovy říct nedokázal a v mysli si to ještě neujasnil, jeho polibky a doteky věnované právě Billovi jej o tom pomalounku přesvědčovaly.
Jejich jazyky se spolu nádherně mazlily a neuměli se vzdát přítomnosti toho druhého. Hned jakmile jednomu došel kyslík a musel se alespoň na chvilku odtáhnout, ten druhý už rychle natahoval jeho tvář k sobě, aby tím mohl spustit další nádherné líbání.
Tom by tohle do Billa nikdy neřekl. Sice už hned první den v něm viděl něco zvláštního, ale ty další dny mu tuhle představu jaksi podupaly a zkazily. Teď to ale bylo všechno jaksi jiné…
Tomovi jaksi začalo překážet to, že on je tady bez trika a pořád je od sebe dělí ta hnusná látka Billova trika.
Rychle vsunul ruce pod Billovo triko a za stálého a nekonečného líbání jej vyhoupl do sedu. Bill nadšeně zvedl ruce, aby mu bylo triko snadněji převlíknuto přes hlavu.
"Bože můj… líbej mě…" vydechl Tom jen stěží, když uviděl, jak nádherné je ve skutečnosti Billovo křehké tělo...