close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blbej hip-hoper II 1.

13. října 2008 v 16:26 | BajulíneQ |  Blbej hip hoper
Kdysi by se nenašel asi nikdo, kdo by znal čtyři obyčejné kluky s Magdeburgu. Teď se však všechno změnilo. Přímo masová hysterie zachvátila novou kapelu na hudební scéně Německa. Nebylo snad jediného človíčka, který by neznal skupinu Tokio Hotel. Měli obrovskou fanouškouvskou základnu, ale také i své odpůrce.
Jejich sláva nastala velice brzy. Dokonce pro samotné kluky to byl menší šok. Díky Davidově práci se stáli slavnými velice rychle. Jenomže ne všichni s ním byli spokojeni. Basák a bubeník si svého manažera nedokázali vynachválit. Kytarista to neřešil a bral věci tak jak jsou. Byl šťastný, že má svou kapelu a zářil, když stáli v přeplněných halách před tisíci fanoušky. A také si přiznal, že bez Davida by tady asi nebyli. Jediný, kdo však proti Davidovi byl úplně, byl Bill. David s nimi spolupracoval už celkem dlouhou dobu, ale Bill si s ním nikdy neměl co říct. Když byli někde spolu, jenom se hádali. Bylo to možná jen jeden z důvodů, proč byl Billovi tak nesympatický, ale určitě by se jich našlo i více. Do všeho jim furt strkal nos a kecal. A jeho oči si nikdy nezískají důvěru těch Billových... Nikdy!...

"Páni, lásko. Konečně doma!" zasmál se tiše Tom a hupsnul na měkký a pohodlný gauč. Pohled mu však hned padl na Billa, který měl pro Toma dost špatnou zprávu. Jeho smutné a vážné oči nedokázaly přesně vyjádřit jeho pocity. Tuhle dovolenou jim nedal David z dobré vůle. Dal jim ji proto, aby sehnal čas na hledání nového zpěváka! On a Bill se ošklivě pohádali a on ještě ten večer řekl, že buďto končí Bill, nebo on! Bylo to ultimátum... Bill chtěl zůstat v kapele... to tedy neskutečně. Moc jej to bavilo. Pocit být na podiu a zpívat, jej plnil štěstím... a bylo to pro něj něco neskutečného. Ale neskutečný pro něj byl také pohled na Toma, který jen zářil. Zářil, kdykoliv si někdo poprosil o podpis, zářil na každém focení, tiskovce, prostě všude. Bill cítil, že jim kapelu jenom kazí. Cítil, že kluci Davida milujou a určitě jej nenechají jenom tak odejít, protože se s Billem hádají. To je přeci přirozené. Někteří lidé jsou si sympatičtější, někteří ne. A v případě Davida s Billem to bylo zrovna tak. Bill nechtěl Tomovi zničit jeho sen. Proto se rozhodl ustoupit on. Dobrovolně se vzdá své slávy a ze skupiny odejde. Jenom aby byl Tom šťastný...
"Bille, stalo se něco?" špitl Tom tiše a opatrně si Billa sesunul na klín. Bill se mu zahleděl smutně do očí a poté tiše přikývl. Tom hned věděl, kdo je strůjcem Billova smutku.
"David?! Co zas měl? Co pořád do tebe reje? Už sem jednou domluvil a-" začal rychle, avšak Bill byl rychlejší.
"Vyhodil mě," šeptl a plaše sklonil hlavu, kryjíc tím své slzy. Pro Toma byl tohle naprostý šok.
"J-jak vyhodil?" zopakoval a hlas mu přeskakoval z nízkých tonů do neuvěřitelně vysokých.
"Řekl, že sem jen nula, která ještě ani neví co chce. Řekl, že celou kapelu jenom brzdím a pak mi podal smlouvu a..." nemohl. Hlas se mu zasekl a dál nedokázal říct ani slovo.
"Nemohl tě vyhodit! Seš přeci zpěvák! Seš hlavní frontman. Copak se pomátl? Nemůžeš odejít, Bille. Tohle to... tohle mi snad neuděláš," upřel Tom prosebně svá zničená očka na Billa, který však už dávno smlouvu podepsal.
"Najdete někoho lepšího. Uvidíš, a budete ještě slavnější... já vás jen brzdil, Tome," pokoušel se mu to nějak vysvětlit, ale šlo to těžko, když mu po tvářích stékaly slzy.
"Tys to už podepsal, že?" šeptl Tom, a když Bill plačíc přikývl, prudce jej ze sebe svalil a odešel do svého pokoje. Tohle David přehnal!...
Bill se smutně schoulil do klubíčka a s nenávistí vzhlížel na smlouvu, jež byla položena na stolku. Bolestně přivřel oči a raději chtěl na všechno zapomenout. Zapomenout na celého Davida i na jeho hnusné kecy a ustavičné ubližování. Kolem kluků lítal a Billa přímo nesnášel. Kdykoliv se něco týkalo jeho, tak to bylo pro Davida něčím úplně banálním a nepodstatným. Bill však Toma ztratit nechtěl... avšak věděl, že teď je na nejlepší cestě. Smutně vstal, oblíkl se a šel se podívat na jedno místo... To místo jej vždycky děsilo, teď to však bylo nic v porovnání s tím, co mu dělal David.
Bill zvedl svůj zklamaný pohled a dlouze jím utkvěl na školních oknech. Pár holek kolem na něj mávalo, někteří chtěli i podpisy, ale on už nic nerozdával. Členem kapely už přeci není... tohle už asi nebude jeho práce.
"Bille!" ozval se za ním jemu celkem dost známý hlas. Bill sebou překvapeně škubnul, když jej někdo chytl za rameno. Jeho ústa se však zvlnila do milého úsměvu, když spatřil ty zlaté a přející oči.
"Ahoj, Saky," usmál se a potřásl mu přátelsky rukou.
"No čau, hvězdo. Normálně sem o tobě četl v časopisu," mile se na něj usmál a prohrábnul mu uličnicky vlasy. Bill však dneska nezářil tak jako ještě nedávno. A to přišlo Sakymu hrozně divné. Bral Billa jako sluníčko, které mu dost pomohlo v tom nejhorším. Dokonce se ještě nedávno párkrát potkali a zašli spolu s Tomem na čaj. A Bill vždycky zářil... nechápal proto změnu v jeho náladě.
"Stalo se něco?" zeptal se a jeho výraz malinko posmutněl.
"T-to nic, ty tady zase pracuješ?" pokusil se Bill se strojeným úsměvem o změnu tématu. Saky však byl rychlejší.
"No jo, vzali mě, ale, Bille, nezajdeme třeba na kafe?" navrhl a když si všimnul Billových napuchlých očí, zjistil, že tohle bude asi více vážné než předpokládal.
"Tak mluv," pousmál se na něj Saky hned, jak si objednali. Bill se malinko smutně rozhlídl kolem a pak se skloněným pohledem začal.
"Náš producent mě nesnáší," šeptl a bolestně přivřel víčka. Sakyho rty se zkroutily do lehkého úsměvu.
"A to je ten problém?" Netušil, čím bude Bill pokračovat.
"On mě vyhodil," dokončil celý svůj proslov, který se skládal až ze dvou vět.
"Ach, to jsem nevěděl, mrzí mě to," zklamaně koukal na zoufalého chlapce. Bill se snažil udržet trpké slzy, ale i tak mu jedna vyklouzla.
"A já vůbec nevím, co jsem mu udělal," vydechl tiše a slzu si rychle setřel.
Saky si smířlivě odfrknul.
"Kdybys ty, Bille, věděl. Já vždycky nebýval tímhle tím... tím myslím obyčejným školníkem. Také jsem měl hudební branži nakloněnou. Až dokud se nezjevil ten nafrněnej frajírek. Udělal na mě podvod a získal tehdy mou kapelu a já přišel o místo," povzdechl si. Kdyby jej teď potkal, nejraději by mu naplival do tváře. Kdyby však tušil, že je mu blíže, než si myslí.
"To je mi líto," šeptl Bill a poplácal jej přátelsky po rameni. Saky se na něj s jiskrou v očích koukal.
"Víš co? Utíkej za Tomem. A spolu něco vymyslete. Nemůžeš se jenom tak vzdát. Já se vzdal a podívej, jak jsem dopadl. Neudělej tu samou chybu, Bille," lehce si odpil z kafe a byl neskutečně rád, když se na Billově tváři znovu vytvořil lehký náznak úsměvu.
"Asi máš pravdu," šeptl a konečně na něj vycenil svoje zoubky. "Já to tedy zkusím, ale" najednou jej něco napadlo."Slibuju ti, že když mě vezme zpátky, najdu ti někde u nás práci. Budeš třeba náš bodyguard nebo cokoliv a budeš skvěle placenej," zářil Bill. Najednou věřil, že by to mohlo dopadnout dobře.
"Seš neskutečně skvělej člověk, Bille. Ty a tvůj bráška jste mi hodně moc pomohli a já sem vám za to moc moc vděčnej. Děkuju," usmál se a byl neskutečně rád, že tohohle skvělého kluka poznal. On i Tom pro něj byli skoro jako synové. On sám sice děti nikdy neměl, ale díky nim cítil ten pocit, jaké to je, mít někoho rád jako své vlastní děti.
Bill se tedy rozloučil a utíkal domů. Hned jak otevřel dveře, uslyšel z Tomova pokoje lehké brnkání na kytaru. Tenhle zvuk byl nejkrásnější na světě. Miloval, když se spolu s Tomem dlouze mazlili a pak mu jako ukolébavku hrával. Někdy mu do toho i tiše zpíval. Pro oba byly tyhle chvíle nejkrásnější na světě. Bill pomalu cupital po schodech a hned jak stál přede dveřmi Tomova pokoje, se spokojeně usmál. S tichým zaklepáním vešel dovnitř. Tomova smutná kukadýlka hned našla úhel svého pohledu - což byla bratrova krásná tvář.
"Když půjdeš ty, tak... tak já jdu taky, Bille," šeptl a odložil svou kytaru stranou. Bill pořád tiše stál mezi pootevřenýma dveřma a lehce koukal do země. Jakmile se k němu Tom přiblížil na minimální vzdálenost, tlukot jeho srdce jakoby se ztrojnásobil.
"Já nechci, aby sis kvůli mně, Tome, ničil svůj sen," zašeptal tiše a pohledem se vpíjel do toho bratrova.
"Ničím si svůj sen, a to tím, že jsem ti doteď nezakázal odejít. Teď už to však dělám. Ty neodejdeš ze skupiny, protože tě neskutečně potřebuju mít blízko," jeho slova byla tichá a jemná. Stejně jako polibek, který přistál na Billových usmívajících se rtech.
"Strašně moc tě miluju, Tome," zašeptal Bill a pevně se k Tomovi přitulil.
"Já tebe taky, lásko," lehce jej políbil do havraních vlasů, tulil si jej k sobě pořád víc a víc. Bál se budoucnosti. Bál se, že o Billa přijde, a to by pak nezvládl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from ?

Czech Republic 75.2% (109)
Germany 1.4% (2)
Slovakia 17.9% (26)
England 0% (0)
USA 0.7% (1)
Italy 0.7% (1)
Poland 0% (0)
Russia 0.7% (1)
Spain 0% (0)
Austria 0.7% (1)
France 0.7% (1)
Hungary 0% (0)
Danmark 0% (0)
Portugal 0% (0)
Holland 0% (0)
Finland 0.7% (1)
Sweden 0% (0)
Other country 1.4% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama