close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blbej hip-hoper II 10.

14. října 2008 v 18:42 | BajulíneQ |  Blbej hip hoper
Smutně svěsil hlavu mezi ramena a zmateným pohledem sledoval špičky svých prstů, které si nervózně pohrávaly se zipem mikiny. Dlaně se mu nevýslovně třásly a on se bál zvednout pohled a zahledět se do té skutečnosti v podobě odporu Sakyho očí. Měl jej moc rád, neskutečně si jej vážil a přál si, aby mu to se Simone vyšlo, jenomže teď už si nebyl ničím tak jistý. Zklamal jej, stejně jako i Simone. Ale nejvíc ublížil právě Billovi. Slíbil mu, že už se s Davidem prát nebude, jenomže přešlo sotva několik hodin od toho slibu a jeho tvář už zdobila další nová modřina. "J-jestli mi chceš domlouvat nebo nadávat, tak klidně," zašeptal opatrně a neklidně našpulil rty. Zaslechl, jak si Saky tiše povzdechl a sklonil k němu tvář.
"Já nemám právo vás soudit, Tome. Jste oba dospělí a víte, co všechno to obnáší," řekl klidně, a když se na něj Tom odvážil podívat, mírně se na něj pousmál. Vidět Toma tak bledého a roztřeseného, na něj působilo dojmem, že i Tom není tak silný jak vypadá. Jistě, byl mnohem silnější než Bill, ale nebýt jeho, nepřežil by. Už jenom ten strach a úzkost, která se mu zračila v očích, dokázala dát najevo všechno, co v tu chvíli cítil.
"Kdybys jen věděl..." Tom zamyšleně zvedl tvář a smutným pohledem sledoval lidi, kteří procházeli kolem nich. Někteří se vesele usmívali, jiní zarytě debatovali, jiní se zase potichu hádali. Každý šel svou cestou, každý dělal to, co musel. Jenomže on už nezvládá dělat to co musí...

Ten věčný strach o Billa, hněv a odpor vůči Davidovi, tohle všechno smíšeno s problémy kolem kapely a ztrátou svobody, se stalo jeho nejtěžší tíhou. Tíhou, kterou už nezvládal sám unést.
"J-já to takhle nezvládnu," zašeptal sklíčeně a několika kroky došel k výtahu a opatrně zmáčknul tlačítko.
"Jak myslíš?" zeptal se jej Saky ustaraně a rozpačitě si odkašlal.
"Tohle všechno kolem... ten strach, hněv, úzkost. Jediné, co mi ještě dává sílu žít, je Bill," už mu nechtěl v ničem lhát. A mělo by to vlastně smysl?
Saky již přeci všechno věděl, takže nemělo smysl něco skrývat nebo předstírat, že nerozumí, o čem to mluví. Když se dveře výtahu pomalu otevřely, oba nastoupili dovnitř a Tom nejistě otevřel ústa. Zahleděl se Sakymu hluboce do očí a na srdci měl jenom jedno jediné.
"Já... já jej miluju. A je mi jedno, zdali tím porušuji všechna pravidla. Kašlu na všechny ty příkazy a zákazy. Kašlu i na toho magora Josta. Jenom o jedno tě prosím, Saky, neber mi jej," vyřkl tichým hláskem a se slzami v očích hleděl do Sakyho dojaté tváře. "Neříkej to mámě. J-já jej nechci ztratit," zašeptal a sklíčeně sklonil tvář. Teď už měl jenom dvě možnosti. Buďto se Saky slituje, nebo je bez milosti udá všem.
To by však Saky nikdy udělat nedokázal. Nemohl by se stát jejich nepřítelem. Nemohl by ráno vstávat s pocitem, že ty dva od sebe oddělil. Nedokázal by žít s tím pocitem viny, že zničil něco tak čistého. Ti dva k sobě prostě patří. I kdyby se tady poskládal, nemohl by zničit jejich vztah. Nikdy by jim tak neublížil...
Dveře výtahu se náhle otevřely a oni se ocitli na prázdné chodbě, což bylo trošku divné na tuhle hodinu.
"Tome. Já ti na to můžu říct jenom jedno. Možná jsem blázen, ale vím, že toho nebudu litovat. Pokud je někdo, kdo by mohl udělat Billa skutečně šťastným, pak jsi to ty. A já vám už nemám do toho co kecat," dloubl jej do kšiltu a uličnicky na něj mrkl. Na Tomově tváři se náhle objevil nadšený úsměv.
"Děkuju"…
Bylo už pozdě večer, když se všichni vraceli z úspěšně odehraného koncertu. I když se jim ve tvářích zračila jistá únava, vypadali celkem spokojeně. Tedy až na Davida, který do Toma celou cestu ryl a nadával mu za sebemenší chybu, které se dokonce ani nedopustil. Cesta autem zpátky do hotelu trvala skoro půl hodiny a nebýt Billa, který Toma držel nenápadně za ruku a snažil se jej uklidnit, neudržel by se zticha. Jenomže pokaždé, když chtěl něco namítnout, se na něj Bill smutně zahleděl a pohladil jej po natažené dlani. Takže mu nezůstávalo nic jiného, než pokorně snášet jeho rejpání a domlouvání kvůli nesmyslům. A když se jej náhodou Gustav s Georgem zastali, ušlo se i jim. Bylo to úplně zbytečné...
"Příště, Tome, drž kytaru jako kytarista a ne jako nějakej houslista," David se rozčiloval ještě i u výtahů. I když už všichni napůl spali, jeho to stejně nezajímalo a pořád do Toma něco hustil. Ten se krčil v rohu výtahu a sklíčeným pohledem sledoval Billa přesně naproti sobě, jak se na něj chápavě usmíval a nepřál si nic jiného, než být od Davida co nejdál. Bill se na něj raději odmítal dívat. Nechtěl jej snad něčím vyprovokovat, a proto se raději jeho očím vyhýbal, i když je na sobě cítil skoro pořád. Saky se však s protočenýma očima postavil pokaždé tak, aby mu bránil ve výhledu, což Davida vytáčelo k zuřivosti a všechno si to nakonec stejně odnášeli oni dva.
Když se výtah po nekonečně dlouhé době zastavil v jejich patře, všichni uvolněně vypadli na chodbu a nastalo rychle rozloučení, jak se všichni ztráceli do svých pokojů s touhou po několikahodinovém odpočinku.
"Dobrou noc, kluci," zamával jim Saky s úsměvem, i když by dal cokoliv zas to, aby mohl spát tak dva dny. Bill mu vesele zamával a spokojeně následoval Toma do jejich pokoje, který byl naštěstí hned naproti Sakymu… Ještě pořád si nedokázal zvyknout na fakt, že Saky jejich lásku pochopil, a dokonce jim popřál. Bylo to něco strašně krásného, když se z každé strany na incestní vztahy sypala jenom odpuzující slova a hloupé nadávky.
"Necítím nohy," zaštkal zničeně a uvolněně se rozběhl ke své posteli, na kterou spokojeně hupsnul a díky své výšce se rozvalil po celé její délce. Jediný problém tohohle pokoje byl ten, že neměli manželskou postel. Ale chápal to, jelikož by se zřejmě zdálo divné, kdyby dvojčata požádala o společné lůžko s důvodem strachu ze tmy nebo bouřek. Ale i takhle mu to vyhovovalo. Měl kolem sebe svou ochranku, a tudíž bylo riziko Davida menší.
"Opravdu jsem hrál jako houslista?" zeptal se Tom smutným hlasem a pomalu postupoval ode dveří až ke své posteli, která byla tak dva metry od té Billovy. Tiše na ni dosednul a sklíčeně svěsil tvář.
"Ale Tomi. To víš, že ne. Dělá to schválně. Dnes ti to moc slušelo," špitl Bill s měkkým úsměvem na rtech a kleknul si na posteli jako pejsek.
"Já to všechno snesu... ale nedovolím, aby ti ublížil," řekl, vstal a na vratkých nohou se dostal až ke svému dvojčeti, které na něj smutně hledělo.
"Bojím se," vydechl smutně Bill a objal Toma rukama i nohama, aby mu mohl být co nejblíž. Věděl, jak dokáže být David krutý a nesmírně se bál toho, že Tomovi ublíží mnohem hůř než modřinou... Na to však raději nechtěl ani pomyslet.
"Ty se bát nemusíš. Dokážu tě ochránit," zašeptal mu do vlasů a naklonil si jeho tvář tak, aby jej mohl odevzdaně políbit. Billovy rty však spolupracovaly více než ochotně, dokonce to byl Tom, kdo po chvilce zakláněl hlavu pod sílou Billova polibku. Poslepu jej svlékal z upnuté mikiny a náruživě sténal do jeho polibků, když se na něm Bill pohupoval. "Chceš se milovat?" vydechl Tom opatrně, jak se na chvilku odsunul od Billových rtů, aby jim dopřál alespoň trošku kyslíku. "Jestli je to ještě brzy, tak nemusíme," doplnil se a omámeně přivřel víčka, když Billova ručka zašátrala za lem jeho džín. Bill však se smyslným pohledem přikývl.
"Chci," zavzdychal a naléhavě natáhnul ruce nahoru, aby mu bylo triko převlíknuto přes hlavu…
Tom se pro dnešní noc vůbec nesnažil. Nechal Billa, aby dělal všechno tak, jak se cítil. Uvolněně ležel na matraci a sledoval Billa, který se na něj pomalounku usazoval, dokud na něm nebyl úplně. I když se málem neudržel, i když se mu chtělo sténat tak nahlas, jako ještě nikdy, nenaléhal. Nechal Billa, aby se na něm sám pohupoval podle svého. Nechtěl jej vyděsit, a proto šla jeho vášnivá strana pro dnešek pryč. Bill sám řídil celé milování. Nejdřív se na Tomovi opatrně vozil, po chvilce jej však tohle líné tempo začalo dráždit ještě víc, až to vyhrotilo do vášnivého milování. Tom na něj hleděl skrz přivřená víčka a sledoval, jak se jeho tělo pomalounku hýbe a s každým dalším přírazem nepatrně chvěje. Všechen strach z Davidových neomalených a nadevše ponižujících doteků, byl náhle pryč a znovu tady byli jenom oni dva. Nikdo jiný!
Tom už málem zapomněl, jak nádherný je pocit být uvnitř Billa. Dívat se na něj, když do něj pomalu pronikal. Sledovat jeho slastí otevřená ústa a pevně přivřená víčka. Cítit jeho nádhernou vůni a blízkost, které by se nedokázal nikdy vzdát. Jejich láska už toho přežila hodně. A od prvního neobratného polibku v parku, se dostali až k divokému milování, kde se ty polibky změnily v hladové líbání a stud se vytratil úplně. Při vzpomínce na jejich první milování, by se oba smáli. Bylo to tak opatrné. Tehdy se milovali ve stáji na dece s malými hříbaty všude kolem a báli se, aby neudělali něco špatně. Přeci to bylo jejich první milování s klukem a Billova úplná premiéra. Stačilo však několik měsíců k tomu, aby jejich vztah přešel tvrdými zkouškami, které naštěstí ustál.
Teď byl jejich sex úplně jiný. Oba věděli, co ten druhý potřebuje a po čem touží. Nestyděli se, ani se nebáli. Vzájemně si věřili a jeden druhému vložil do rukou své srdce. Tady už nebylo zbytečných otázek…
"Já nevím, c-co bych měl říct," zašeptal Bill roztřeseně, jak se snažil v Tomově náručí uklidnit po tak dokonalém vyvrcholení. Tom ležel vedle něj na boku a s neskrývanou láskou se díval do jeho tváře.
"Nemusíš nic říkat," zašeptal a vděčně políbil Billovy dlaně, které mu jemně hladily rány na tváři. Bill přes oba přehodil tenkou deku a sám se uvelebil na Tomově hrudníku. Hlavu beze slova sklonil k místu, zpod kterého se ozýval tlukot srdíčka a tiše přivřel víčka. Tom jej ještě jednou líbl na nahá záda, než i on opatrně přivřel víčka, aby se nechal unášet vlnou spánku. Než však vůbec stačil klidně vydechnout, už na sobě cítil Billovy rty, které jej šimraly na bříšku.
"Copak?" oči znovu otevřel a mile se usmál na Billův nevinný obličej.
"Mně se jaksi nechce spát. Nemohli bychom si ještě chvilku povídat?" prosebně našpulil pusu a věděl, že tím Toma dostane…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from ?

Czech Republic 75.2% (109)
Germany 1.4% (2)
Slovakia 17.9% (26)
England 0% (0)
USA 0.7% (1)
Italy 0.7% (1)
Poland 0% (0)
Russia 0.7% (1)
Spain 0% (0)
Austria 0.7% (1)
France 0.7% (1)
Hungary 0% (0)
Danmark 0% (0)
Portugal 0% (0)
Holland 0% (0)
Finland 0.7% (1)
Sweden 0% (0)
Other country 1.4% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama