
Bál se, že se mu nepovede vyhrát nad Davidem a dosáhnout toho, aby se Bill vrátil zpátky do kapely. Věděl totiž, jak moc vadí David Billovi a také bylo viditelné, že i Bill vadil hodně jemu. Vlastně od začátku si nepadli do oka. Ne, že by jej Tom miloval, to tedy rozhodně ne, ale prostě se s ním snažil vycházet a vždy, když se to schylovalo k hádce, raději ustoupil a přiznal svůj omyl. Tyhle hádky by byly zbytečné a stejně by nikam nevedly. Jeho bráška však byl v tomhle jiný. Nikdy nedokázal uhnout ze svého přesvědčení a dokonce by se o správnost svého názoru i popral. Ovšem dělal to jenom tehdy, když si byl správností svého názoru stoprocentně jistý. Když totiž nevěděl s jistotou, že dělá správnou věc, tak ji raději nedělal...
"David mi tě jenom tak nevezme, hmm?" šeptl tiše Tom a něžně Billa pohladil po tváři. Bylo pro oba neskonale krásné, mít v někom tu nádhernou oporu.
"Miluju tě, Tomi.Strašně moc," vydechl a v mandlových očích se mu zatřpytily slzičky. Tom se na něj nedokázal vynadívat. Miloval, když se na něj Bill díval tímhle způsobem. Přišel mu v tenhle moment ještě nádhernější.
"Miluju tě, Tomi.Strašně moc," vydechl a v mandlových očích se mu zatřpytily slzičky. Tom se na něj nedokázal vynadívat. Miloval, když se na něj Bill díval tímhle způsobem. Přišel mu v tenhle moment ještě nádhernější.
"Já tě taky miluju, strašně moc, miláčku," vydechl Tom a pomalounku se skláněl ke sladkým rtům svého brášky. Bill se na něj mile usmál a poté se nadzvedl na patách, aby mohl Toma ostýchavě políbit. Tenhle druh polibku byl u nich spíše nezvykem, než pravidlem.Většinou dali na vášeň a dravost a veškeré něžnosti šly v líbání jaksi stranou. Ale samozřejmě tady byly i tyhle chvilky, kdy se líbali s takovou něžností, že se sotva dotýkali ústy. A právě taková chvíle nastala. Tom Billa něžně držel v náručí a dokonce se i bál na něj přitlačit. V tuhle chvilku mu připadal tak křehký, že by se mu snad rozbil v rukách na milion kousků. A to by Tom tedy určitě nepřežil. Billa miloval nadevše hned od první chvíle, co jej uviděl. Jeho oči jej tehdy u školní brány zasáhly a porazily jako kulový blesk. Od té doby si jej ještě žádné oči tolik nepodmanily, jako právě ty, které patřily osobě, která teď jemně ochutnávala Tomovy rty.
"Udělám cokoliv, abys u mě zůstal a když bude třeba... klidně z kapely odejdu," řekl Tom odhodlaně, i když se mu hlas malinko třásl. Bill však zavrtěl nesouhlasně hlavou.
"To po tobě nemůžu chtít. A nemůžu ti to dovolit udělat ,Tome. Kytara to je přeci smysl tvýho života, lásko. Já zpěv miluju, ale nečekal jsem na tenhle úspěch celý svý dětství. Tohle ti neudělám," špitl Bill smutně a naléhavě Toma líbnul na obě dlaně, kterými mu svíral tváře. Tom si jej k sobě naléhavě přitulil a vnímal Billovu něžnost a jemnost. Nádherně sladká vůně se mu vrývala do mysli jako nejhedvábnější satén a on měl nutkání ji pořád cítit.
"Půjdu za Davidem," šeptl najednou Bill Tomovi do ouška, čímž mu způsobil lehký šok.
"Opravdu?? A, a - odvezu tě? Nebo pro tebe přijdu?? Nebo," začal s lehkým úsměvem poskakovat.
"Ne, ne. Ty zůstaň tady, prosím. Já tě chci překvapit. Mám jenom dvě možnosti. Vezme mě zpátky, a nebo taky ne," špitl a nechal se Tomem lehce políbit.
"Ty to zvládneš, miláčku," šeptl a podal mu svetřík, po kterém se Bill začal natahovat.
"Miluju tě," pípl ještě tiše předtím, než opustil Tomův pokoj.
"Já tebe taky, lásko," odpověděl se sladkým úsměvem Tom a poslal mu vzdušný polibek.
"To po tobě nemůžu chtít. A nemůžu ti to dovolit udělat ,Tome. Kytara to je přeci smysl tvýho života, lásko. Já zpěv miluju, ale nečekal jsem na tenhle úspěch celý svý dětství. Tohle ti neudělám," špitl Bill smutně a naléhavě Toma líbnul na obě dlaně, kterými mu svíral tváře. Tom si jej k sobě naléhavě přitulil a vnímal Billovu něžnost a jemnost. Nádherně sladká vůně se mu vrývala do mysli jako nejhedvábnější satén a on měl nutkání ji pořád cítit.
"Půjdu za Davidem," šeptl najednou Bill Tomovi do ouška, čímž mu způsobil lehký šok.
"Opravdu?? A, a - odvezu tě? Nebo pro tebe přijdu?? Nebo," začal s lehkým úsměvem poskakovat.
"Ne, ne. Ty zůstaň tady, prosím. Já tě chci překvapit. Mám jenom dvě možnosti. Vezme mě zpátky, a nebo taky ne," špitl a nechal se Tomem lehce políbit.
"Ty to zvládneš, miláčku," šeptl a podal mu svetřík, po kterém se Bill začal natahovat.
"Miluju tě," pípl ještě tiše předtím, než opustil Tomův pokoj.
"Já tebe taky, lásko," odpověděl se sladkým úsměvem Tom a poslal mu vzdušný polibek.
Bill přesně věděl, kdo by jej mohl odvést za Davidem. Jak utíkal po schodech dolů, z kapsy vytáhnul mobil a vytočil dost známé číslo.
"Saky? Ahoj prosim tě, mohl bys pro mě něco udělat?..." Netrvalo ani 15 minut a útulná modrá dodávka zastavila před jejich studiem. "Děkuju," vzdychl Bill tiše a ještě si dodával poslední zbytky odvahy, které mu zůstaly.
"Já rád, Bille. Tak, seš připravenej?" zeptal se Saky s milým úsměvem a otočil tváří na Billa. Ten chtěl malinko panikařit ale při vzpomínce na Toma si dodal odvahu.
"Jo," vydechl rozhodně a spolu se Sakym vystoupili z auta. Saky jej doprovodil před Davidovu kancelář . "Ted už to zvládnu sám," vydechl Bill a nejistě se rozhlídl kolem.
"Opravdu?" Saky totiž zahlídl tu nejistotu v jeho očích.
"J-jo. Počkej tady, ano?" šeptl a pokusil se o úsměv.
"Tak jo," rychle přikývl Saky a posadil se na křeslo v rohu místnosti. Bill se naposled zhluboka nadechl a rázně vešel. Jako první jej do tváře udeřil cigaretový kouř... bože, jak tenhle smrad nesnášel...
"Saky? Ahoj prosim tě, mohl bys pro mě něco udělat?..." Netrvalo ani 15 minut a útulná modrá dodávka zastavila před jejich studiem. "Děkuju," vzdychl Bill tiše a ještě si dodával poslední zbytky odvahy, které mu zůstaly.
"Já rád, Bille. Tak, seš připravenej?" zeptal se Saky s milým úsměvem a otočil tváří na Billa. Ten chtěl malinko panikařit ale při vzpomínce na Toma si dodal odvahu.
"Jo," vydechl rozhodně a spolu se Sakym vystoupili z auta. Saky jej doprovodil před Davidovu kancelář . "Ted už to zvládnu sám," vydechl Bill a nejistě se rozhlídl kolem.
"Opravdu?" Saky totiž zahlídl tu nejistotu v jeho očích.
"J-jo. Počkej tady, ano?" šeptl a pokusil se o úsměv.
"Tak jo," rychle přikývl Saky a posadil se na křeslo v rohu místnosti. Bill se naposled zhluboka nadechl a rázně vešel. Jako první jej do tváře udeřil cigaretový kouř... bože, jak tenhle smrad nesnášel...
"Ale, ale kdopak se nám vrátil?" ozvalo se posměšným hlasem z rohu místnosti. Bill se však nemínil vzdát. Přišel si vydupat zrušení smlouvy a toho také dosáhne!...
"Já jsem si chtěl s tebou promluvit," začal opatrně a pohledem hypnotizoval Davidův hrneček kávy.
"Tak promluvit," Davidovy oči se náhle malinko zajiskřily a on ukázal rukou na křeslo naproti. Bill se nejistě rozhlídl kolem, ale nakonec přeci jen vykročil směle ke křeslu, na které si zpola sedl. David se na něj zvláštně díval. Tenhle pohled Bill u Davida ještě neviděl. A úplně jej vyděsil. Nebyl to totiž ten vždy opovrhující pohled, kterým po něm šilhal pokaždé, když mu náhodou upadl mikrofon, nebo s Tomem usnuli a přišli pozdě na hlasovou zkoušku. Ne... tenhle pohled zatím vídal u jediné osoby, a tou byla jeho láska. Proto jej úplně vyděsilo to, jak se na něj David najednou začal dívat.
"Nějakej nervózní, ne?" sykl a ještě více se přes stůl nahnul, aby měl hezký výhled na chlapcovy nádherně prokrvené rty. Bill tiše vydechl a vyděšeně těkal pohledem z Davidovy tváře na jeho ruku, která se k němu pomalu blížila.
"Tak co bys chtěl... Bille?" zašeptal a snad poprvé jeho jméno vyslovil se zvláštní něhou, až to Billovi přišlo odporné.
"T-ty dobře víš, co chci. Chci zpátky," šeptl Bill a svoje křesílko malinko odsunul, aby na něj David nedošáhl. Kdyby mohl, rychle by začal křičet na Sakiho, aby sem přišel, ale to ještě nechtěl. Byl sice k smrti vyděšen, ale musel získat zrušení smlouvy a návrat do kapely.
"Tak promluvit," Davidovy oči se náhle malinko zajiskřily a on ukázal rukou na křeslo naproti. Bill se nejistě rozhlídl kolem, ale nakonec přeci jen vykročil směle ke křeslu, na které si zpola sedl. David se na něj zvláštně díval. Tenhle pohled Bill u Davida ještě neviděl. A úplně jej vyděsil. Nebyl to totiž ten vždy opovrhující pohled, kterým po něm šilhal pokaždé, když mu náhodou upadl mikrofon, nebo s Tomem usnuli a přišli pozdě na hlasovou zkoušku. Ne... tenhle pohled zatím vídal u jediné osoby, a tou byla jeho láska. Proto jej úplně vyděsilo to, jak se na něj David najednou začal dívat.
"Nějakej nervózní, ne?" sykl a ještě více se přes stůl nahnul, aby měl hezký výhled na chlapcovy nádherně prokrvené rty. Bill tiše vydechl a vyděšeně těkal pohledem z Davidovy tváře na jeho ruku, která se k němu pomalu blížila.
"Tak co bys chtěl... Bille?" zašeptal a snad poprvé jeho jméno vyslovil se zvláštní něhou, až to Billovi přišlo odporné.
"T-ty dobře víš, co chci. Chci zpátky," šeptl Bill a svoje křesílko malinko odsunul, aby na něj David nedošáhl. Kdyby mohl, rychle by začal křičet na Sakiho, aby sem přišel, ale to ještě nechtěl. Byl sice k smrti vyděšen, ale musel získat zrušení smlouvy a návrat do kapely.
"Víš Bille, ale to nebude tak jednoduché. Byl jsi moc drzej a je teď jen a jen na mně, jestli tě vezmu zpátky nebo ne," zašklebil se na něj David podle a klekl si na zem před Billa. Bill byl pro něj neskutečně přitažlivý kluk. Záviděl té osobě, která mohla líbat jeho plné rty a dotýkat se té nádherné kůže...
"C-co to děláš?" vyjeklo to hubené a křehké stvořeníčko, neschopno se bránit hned, jak mu David začal přejíždět ukazováčkem po koleni a mířil svou rukou pořád výš a výš. Bill se chudáček celý třásl a jeho ruku se snažil odsunout. Nemohl uvěřit tomu, že David po něm právě vyjel... Tohle snad byla jen ošklivá noční můra... To proto byl k němu pořád takový. Bál se, že neodolá a Bill se mu teď připletl pod ruce na zlatém podnosu.
"Když chceš zpátky do kapely, Billí, tak sebou tak nemel," šeptl David vztekle a zvrátil mu ruce nad hlavu.
"Ne, přestaň! Dost!" šeptal prosebně a v očích se mu zjevily slzy zděšení. Ale když mu David začal vzdychat do ucha, zatímco mu druhou rukou přejížděl po klíně, nevydržel to.
"Saki!" vykřikl prosebně, čímž si vysloužil zacpání pusy. Avšak i když si David myslel, že jej stihl utišit ještě dříve, než to ta osoba mohla slyšet ,Saki to slyšel moc dobře. Vyskočil jako čertík z krabičky a prudce vletěl dovnitř.
Jeho oči se náhle rozšířily náhlým poznáním.
"Joste!" vydechl šokovaně. Byl to on! Člověk, kterýmu mohl vděčit za to, že přišel o skvělou práci a budoucnost! To David mu všechno vzal! A teď dokonce ublížil i člověku, kterého měl Saki nadevše rád.. .a to mu dovolit nemohl. "Okamžitě jej nech být!" vykřikl, čímž Davida dosti polekal. Přeci jen byl naproti Sakimu jako žížalka.
Bill si rychle otíral ubrečená očka a vzlykajíc se rozběhl k Sakimu do náruče. Ten si jej k sobě ochranitelsky tulil a nevěřícně hleděl na Davida, který pomalu rozdýchával své vzrušení.
"Já nemůžu uvěřit jak hluboce jsi klesl! Nejdřív získáš mou práci a teď vyjedeš po osmnáctiletým klukovi? Tomuhle už opravdu nerozumím," vydechl Saki rozhořčeně.
"Bille, počkej na mě venku, ano?" šeptl a mile se na něj zahleděl. Nemohl si nevšimnout strachu v jeho očích. "To bude dobrý," špitl tence a pohladil jej po třesoucí se tváři. Bill se slzama v očích přikývl a rychle utíkal ven, kde se naplno rozbrečel a jediné co dokázal, bylo napsat Tomovi SMS, aby urychleně přijel. Saki mezitím došel k Davidovi a pevně jej chytil pod krkem.
"T-tohle už přeháníš," sípal David a snažil se lapat po dechu.
"Tak já přeháním? Já přeháním! Toho kluka si k smrti vyděsil jenom proto, že seš nechutnej úchyl! Ale já ti říkám, ještě jednou se jej dotkni a budeš mít problémy! A veliké!" zasyčel na něj Saki a naposled jej propálil vražedným pohledem, načež jej pak pustil a David se skácel k zemi.
"To se ještě uvidí!" sykl si David spíše pro sebe, protože Saki už byl venku ze dveří...
"Seš v pořádku?" špitl a opatrně si přisedl k třesoucímu se chlapci. Bill na něj pomalounku kulil svoje uplakaná očka, ze kterých tiše stékaly potůčky slziček.
"Děkuju," pípl a naléhavě jej objal. Saki si jej k sobě tulil, jakoby to byl jeho synek. Ale vlastně nevěděl ani proč, ale dvojčátka Kaulitz na něj velice zapůsobila. Pomohli mu tehdy, když mu bylo nejhůř a proto jim to teď chtěl… né, že oplatit, ale spíš tak nějak přátelsky vrátit.
"Ublížil ti nějak?" zeptal se tiše a pohladil Billa po tváři.
"Sem v pořádku, nevím, co by se stalo, kdybys tady nebyl," smutně vzlykl a už už chtěl znovu začít plakat, když se najednou na chodbě objevil ještě někdo třetí. Saki se usmál na Toma, který urychleně kráčel k nim. Bill zběsile vyskočil na nohy a rozběhl se ke svému dvojčátku. Teď jej potřeboval nejvíc na světě...
"Lásko, co se stalo?" špitl mu Tom tiše do ouška, zatímco si jej k sobě naléhavě tulil.
"Myslím, že bychom měli jít, Tome, venku ti to všechno řekne," řekl Saki mile a došel k dvojčátkům. Bill se k Tomovi tulil jako malé ptáčátko a byl neskutečně rád, že je konečně v Tomově náručí. Tady mu už nic nehrozilo. Všichni tři vyšli společně ven, kde měli Saki i s Tomem zaparkované své poklady. Najednou však mezi auty přistálo i to, které patřilo policii...
"C-co to děláš?" vyjeklo to hubené a křehké stvořeníčko, neschopno se bránit hned, jak mu David začal přejíždět ukazováčkem po koleni a mířil svou rukou pořád výš a výš. Bill se chudáček celý třásl a jeho ruku se snažil odsunout. Nemohl uvěřit tomu, že David po něm právě vyjel... Tohle snad byla jen ošklivá noční můra... To proto byl k němu pořád takový. Bál se, že neodolá a Bill se mu teď připletl pod ruce na zlatém podnosu.
"Když chceš zpátky do kapely, Billí, tak sebou tak nemel," šeptl David vztekle a zvrátil mu ruce nad hlavu.
"Ne, přestaň! Dost!" šeptal prosebně a v očích se mu zjevily slzy zděšení. Ale když mu David začal vzdychat do ucha, zatímco mu druhou rukou přejížděl po klíně, nevydržel to.
"Saki!" vykřikl prosebně, čímž si vysloužil zacpání pusy. Avšak i když si David myslel, že jej stihl utišit ještě dříve, než to ta osoba mohla slyšet ,Saki to slyšel moc dobře. Vyskočil jako čertík z krabičky a prudce vletěl dovnitř.
Jeho oči se náhle rozšířily náhlým poznáním.
"Joste!" vydechl šokovaně. Byl to on! Člověk, kterýmu mohl vděčit za to, že přišel o skvělou práci a budoucnost! To David mu všechno vzal! A teď dokonce ublížil i člověku, kterého měl Saki nadevše rád.. .a to mu dovolit nemohl. "Okamžitě jej nech být!" vykřikl, čímž Davida dosti polekal. Přeci jen byl naproti Sakimu jako žížalka.
Bill si rychle otíral ubrečená očka a vzlykajíc se rozběhl k Sakimu do náruče. Ten si jej k sobě ochranitelsky tulil a nevěřícně hleděl na Davida, který pomalu rozdýchával své vzrušení.
"Já nemůžu uvěřit jak hluboce jsi klesl! Nejdřív získáš mou práci a teď vyjedeš po osmnáctiletým klukovi? Tomuhle už opravdu nerozumím," vydechl Saki rozhořčeně.
"Bille, počkej na mě venku, ano?" šeptl a mile se na něj zahleděl. Nemohl si nevšimnout strachu v jeho očích. "To bude dobrý," špitl tence a pohladil jej po třesoucí se tváři. Bill se slzama v očích přikývl a rychle utíkal ven, kde se naplno rozbrečel a jediné co dokázal, bylo napsat Tomovi SMS, aby urychleně přijel. Saki mezitím došel k Davidovi a pevně jej chytil pod krkem.
"T-tohle už přeháníš," sípal David a snažil se lapat po dechu.
"Tak já přeháním? Já přeháním! Toho kluka si k smrti vyděsil jenom proto, že seš nechutnej úchyl! Ale já ti říkám, ještě jednou se jej dotkni a budeš mít problémy! A veliké!" zasyčel na něj Saki a naposled jej propálil vražedným pohledem, načež jej pak pustil a David se skácel k zemi.
"To se ještě uvidí!" sykl si David spíše pro sebe, protože Saki už byl venku ze dveří...
"Seš v pořádku?" špitl a opatrně si přisedl k třesoucímu se chlapci. Bill na něj pomalounku kulil svoje uplakaná očka, ze kterých tiše stékaly potůčky slziček.
"Děkuju," pípl a naléhavě jej objal. Saki si jej k sobě tulil, jakoby to byl jeho synek. Ale vlastně nevěděl ani proč, ale dvojčátka Kaulitz na něj velice zapůsobila. Pomohli mu tehdy, když mu bylo nejhůř a proto jim to teď chtěl… né, že oplatit, ale spíš tak nějak přátelsky vrátit.
"Ublížil ti nějak?" zeptal se tiše a pohladil Billa po tváři.
"Sem v pořádku, nevím, co by se stalo, kdybys tady nebyl," smutně vzlykl a už už chtěl znovu začít plakat, když se najednou na chodbě objevil ještě někdo třetí. Saki se usmál na Toma, který urychleně kráčel k nim. Bill zběsile vyskočil na nohy a rozběhl se ke svému dvojčátku. Teď jej potřeboval nejvíc na světě...
"Lásko, co se stalo?" špitl mu Tom tiše do ouška, zatímco si jej k sobě naléhavě tulil.
"Myslím, že bychom měli jít, Tome, venku ti to všechno řekne," řekl Saki mile a došel k dvojčátkům. Bill se k Tomovi tulil jako malé ptáčátko a byl neskutečně rád, že je konečně v Tomově náručí. Tady mu už nic nehrozilo. Všichni tři vyšli společně ven, kde měli Saki i s Tomem zaparkované své poklady. Najednou však mezi auty přistálo i to, které patřilo policii...
Máš to tu moc pěkné ....