
Bill se vylekaně stáhnul za Toma, který nevěřícným pohledem propaloval dva policajty, kteří měli namířeno právě k nim. Že by nějak špatně zaparkoval? Ale za to se přeci dávají pokuty a tihle policisté zrovna moc mile nevypadali, takže možnost pokuty rychle zapudil v hlavě.
"Hele, co to děláte?!" vzepřel se jim Saki, jakmile jej oba dva chytili a prudce jej opřeli o svůj vůz.
"Saki, co se děje?" pípl Bill, vzlykajíc a nechápal nic, co se dneska událo. Bylo toho na jeho malou křehkou dušičku až příliš. Vždy to byl právě Saki, který ho zachránil ze spárů toho nechutnýho úchyla.
"Hele, tak řekněte nám do pytle, co se ksakru stalo?!" Tom měl právě dost. Nemohl se dívat, jak jeho kamarádovi nasazují pouta a prostě vyprskl. Nedokázal to v sobě krotit. A možná právě to přimělo policistu otočit se a konečně promluvit.
"Pan David Jost na něj podal žalobu za sexuální obtěžování a napadení, a proto musí být zatčen" vychrlil ze sebe nemilosrdně policista.
"To není pravda!" řekl prudce Saki a zoufalým pohledem sledoval Billa, který nevěděl co má dělat.
"On nic neudělal! No tak, prosím, pusťte ho!" brečel Bill a kdyby jej Tom nedržel pevně v náručí, asi by to nezvládl.
"Pardon, ale to se všechno uvidí až u soudu," řekl ten druhý policista, který právě Sakiho naložil do auta a vešel do auta také.
"Hele, co to děláte?!" vzepřel se jim Saki, jakmile jej oba dva chytili a prudce jej opřeli o svůj vůz.
"Saki, co se děje?" pípl Bill, vzlykajíc a nechápal nic, co se dneska událo. Bylo toho na jeho malou křehkou dušičku až příliš. Vždy to byl právě Saki, který ho zachránil ze spárů toho nechutnýho úchyla.
"Hele, tak řekněte nám do pytle, co se ksakru stalo?!" Tom měl právě dost. Nemohl se dívat, jak jeho kamarádovi nasazují pouta a prostě vyprskl. Nedokázal to v sobě krotit. A možná právě to přimělo policistu otočit se a konečně promluvit.
"Pan David Jost na něj podal žalobu za sexuální obtěžování a napadení, a proto musí být zatčen" vychrlil ze sebe nemilosrdně policista.
"To není pravda!" řekl prudce Saki a zoufalým pohledem sledoval Billa, který nevěděl co má dělat.
"On nic neudělal! No tak, prosím, pusťte ho!" brečel Bill a kdyby jej Tom nedržel pevně v náručí, asi by to nezvládl.
"Pardon, ale to se všechno uvidí až u soudu," řekl ten druhý policista, který právě Sakiho naložil do auta a vešel do auta také.
"Saki," pípl Bill vyděšeně a už se na to nedokázal dívat. Vždyť on přeci nic neudělal! Jaké sexuální obtěžování?! To David by měl jít sedět a ne on.
Bill se Tomovi prudce vyškubl a utíkal do jejich auta, kde se zamknul a tiše brečel.
"No tak, pánové, počkejte prosím vás," zastavil je na poslední chvíli Tom, kterému až teď došel význam těch slov. Zmateně se poškrábal v upravených dredech a hodil na ně psí očka.
"David podal žalobu na Sakiho?" zeptal se nevěřícně a byl si jist, že Saki by nic podobného neudělal. Ti policisté se na něj sklíčeně podívali. Tohle tady měli skoro pořád. "Pánové, podívejte, já vám nechci do ničeho mluvit, ale David by zažaloval i svou vlastní mamku, kdyby mu připekla dort, prosím vás… před týdnem jsme se také soudili s jedním fotografem, minule to byl zas kdo?" Tom použil svůj intelekt a Saki jenom žasl. Policisté měnili svůj výraz z nepřístupného na zklamaný.
"Maskér," dodal plavovlasý muž, sedící za volantem a ten druhý si otráveně povzdechl. "Jednou zažaloval I nás dva," povzdechli si najednou…
Stalo se to jenom jednou, co se jim porouchalo auto a oni promeškali zas nějaké zbytečné zatykání.
"Prosím vás, já jsem nic neudělal," řekl Saki už klidně a všiml si, jak jeden z policistů vystoupil z vozu.
"Pane Kaulitzi, věřte mi, že tohle neděláme často, ale moje žena právě rodí, takže máme malinko naspěch," řekl naoko přísně a poté otevřel i Sakiho dveře a pouta, která mu doteď nepříjemně tlačila na zápěstí, byla rázem dole. "Ale prosím vás, vyhýbejte se panu Jostovi, ano?" mrkl na ně ten druhý a Bill, který nevěřícně sledoval z okýnka svého bratra, žasl. Tohle dokázal opravdu jenom jeho Tom.
"Tak vám moc děkujeme," usmál se na ně Tom spolu s Davidem a ještě jim popřáli u toho porodu hodně štěstí.
"Tome, já tě zbožňuju," vypískl Saki a veselého Toma málem pochroumal ve svým obrovském, avšak milém náručí.
"Sem prostě machr," velkoryse se ušklíbl a vesele natáhnul packy po své lásce, která se teď se šťastným smíchem rozběhla do jeho náruče. Kdyby mohl, zulíbal by jej na místě. Místo toho však na něj hbitě skočil a svým útlým náručím mu způsobil stejně silné objetí jako Saki.
Poté se Tom rozhodl raději opravdu to auto přeparkovat a čekal na Billa, aby mohli spolu odjet domů, kde mu bude muset všechno vysvětlit - a co nejvíc - to sexuální obtěžování!
Bill se Tomovi prudce vyškubl a utíkal do jejich auta, kde se zamknul a tiše brečel.
"No tak, pánové, počkejte prosím vás," zastavil je na poslední chvíli Tom, kterému až teď došel význam těch slov. Zmateně se poškrábal v upravených dredech a hodil na ně psí očka.
"David podal žalobu na Sakiho?" zeptal se nevěřícně a byl si jist, že Saki by nic podobného neudělal. Ti policisté se na něj sklíčeně podívali. Tohle tady měli skoro pořád. "Pánové, podívejte, já vám nechci do ničeho mluvit, ale David by zažaloval i svou vlastní mamku, kdyby mu připekla dort, prosím vás… před týdnem jsme se také soudili s jedním fotografem, minule to byl zas kdo?" Tom použil svůj intelekt a Saki jenom žasl. Policisté měnili svůj výraz z nepřístupného na zklamaný.
"Maskér," dodal plavovlasý muž, sedící za volantem a ten druhý si otráveně povzdechl. "Jednou zažaloval I nás dva," povzdechli si najednou…
Stalo se to jenom jednou, co se jim porouchalo auto a oni promeškali zas nějaké zbytečné zatykání.
"Prosím vás, já jsem nic neudělal," řekl Saki už klidně a všiml si, jak jeden z policistů vystoupil z vozu.
"Pane Kaulitzi, věřte mi, že tohle neděláme často, ale moje žena právě rodí, takže máme malinko naspěch," řekl naoko přísně a poté otevřel i Sakiho dveře a pouta, která mu doteď nepříjemně tlačila na zápěstí, byla rázem dole. "Ale prosím vás, vyhýbejte se panu Jostovi, ano?" mrkl na ně ten druhý a Bill, který nevěřícně sledoval z okýnka svého bratra, žasl. Tohle dokázal opravdu jenom jeho Tom.
"Tak vám moc děkujeme," usmál se na ně Tom spolu s Davidem a ještě jim popřáli u toho porodu hodně štěstí.
"Tome, já tě zbožňuju," vypískl Saki a veselého Toma málem pochroumal ve svým obrovském, avšak milém náručí.
"Sem prostě machr," velkoryse se ušklíbl a vesele natáhnul packy po své lásce, která se teď se šťastným smíchem rozběhla do jeho náruče. Kdyby mohl, zulíbal by jej na místě. Místo toho však na něj hbitě skočil a svým útlým náručím mu způsobil stejně silné objetí jako Saki.
Poté se Tom rozhodl raději opravdu to auto přeparkovat a čekal na Billa, aby mohli spolu odjet domů, kde mu bude muset všechno vysvětlit - a co nejvíc - to sexuální obtěžování!
"Saki… já… já bych ti chtěl ještě jednou moc poděkovat," šeptl Bill a ustoupil od Sakiho auta, aby jej mohl odemknout.
"Bille… to já děkuju. Vám oběma a hlavně tedy Tomovi, dneska mi zachránil kůži," usmál se na něj a opětoval Tomovi veselé zakývání. Bill však malinko sklopil pohled. "Ale měl bys mu to říct, to víš, že ano?" zeptal se jej smutněji a pomalu nasedl do svého autíčka.
"Já nevím, jestli je to dobrý nápad," povzdechl si. Věděl, že kdyby se to Tom dozvěděl, Davida by přinejlepším zmlátil tak, že by ho ani ta mamka nepoznala.
"To už nechám na tobě… ale asi by to měl vědět, já tady u tebe vždycky nebudu a on je přeci tvoje dvojče, Bille," pousmál se naposled na černovlasého chlapce a s milým úsměvem odešel díky Tomovi spokojeně domů. Ten právě čekal na Billa, který se rychle rozběhl k autu…
O několik minut později už oba dva seděli na prostorném gauči a čekali na mamku, která jela nakoupit.
"Miláčku, řekneš mi to?" špitl Tom tiše a chtěl se k Billovi přitulit, avšak ten se na něj s vyděšeným pohledem podíval a poté ucukl. A už jenom tohle bylo pro Toma zlé znamení. Pomalu mu docházel význam slov toho policisty…
"Bille… to já děkuju. Vám oběma a hlavně tedy Tomovi, dneska mi zachránil kůži," usmál se na něj a opětoval Tomovi veselé zakývání. Bill však malinko sklopil pohled. "Ale měl bys mu to říct, to víš, že ano?" zeptal se jej smutněji a pomalu nasedl do svého autíčka.
"Já nevím, jestli je to dobrý nápad," povzdechl si. Věděl, že kdyby se to Tom dozvěděl, Davida by přinejlepším zmlátil tak, že by ho ani ta mamka nepoznala.
"To už nechám na tobě… ale asi by to měl vědět, já tady u tebe vždycky nebudu a on je přeci tvoje dvojče, Bille," pousmál se naposled na černovlasého chlapce a s milým úsměvem odešel díky Tomovi spokojeně domů. Ten právě čekal na Billa, který se rychle rozběhl k autu…
O několik minut později už oba dva seděli na prostorném gauči a čekali na mamku, která jela nakoupit.
"Miláčku, řekneš mi to?" špitl Tom tiše a chtěl se k Billovi přitulit, avšak ten se na něj s vyděšeným pohledem podíval a poté ucukl. A už jenom tohle bylo pro Toma zlé znamení. Pomalu mu docházel význam slov toho policisty…
Překvapeně pozoroval Billa, vyděšeně krčícího se v rohu gauče, jak se pomalu ale jistě začíná třást.
"Stalo se něco, lásko?" zeptal se a pomalu k Billovi natáhl dlaně, kterých se jeho miláček zběsile zachytil a poté se mu vrhl do náruče. Tom nevycházel z údivu, když viděl, jak se mu jeho brouček pomalu zavrtává do mikiny a naléhavě se k němu tulí. "Bille… miláčku, já -nechtěl bys mi třeba něco říct?" zeptal se jej opatrně a přitom mu nemohl ujít Billův zděšený výraz, když se jej pokusil něžně políbit. Takhle se Bill ještě nikdy nechoval. Něco se muselo stát. Spíše to byl vždycky Bill, kdo by se i při divokém milování nejraději pořád líbal a teď? Bojí se jej snad?! Ublížil mu snad nějak?! Nebo mu ublížil někdo jiný?… Nevěděl proč, ale tohle tušení mu bylo bližší. Nějak podvědomě cítil, že se to něco stalo právě tehdy, když šel Bill za Davidem…
"Miláčku, podej mu ruku," zašeptal něžně a pomalu před Billa nastavil svoje natahující se dlaně. Bill malinko nesměle přikývl a nechal se Tomem vytáhnout z pohodlného gauče, na kterém nejednou skončili spolu nazí a dlouze se mazlili. Tyhle chvilky byly pro oba ty nejdokonalejší na světě… tehdy ještě žádné problémy s kapelou nebyly a oni se volně milovali skoro každý den… jenomže od té doby, co měli kapelu, se toho také dost změnilo. Měli na sebe strašně málo času, a i to malinko jim nejednou zkazil právě David. Měli čas se sem tam mazlit, maximálně líbat, ale o milování nebylo ani zmínky. A přitom to oběma už tak moc chybělo…
Tom Billa pomalu vedl k sobě do pokoje, kde jej nechal, aby se posadil na kraj postele a on sám si sedl vedle něj.
"Lásko, ty víš, že mi můžeš ve všem důvěřovat, že ano?" zeptal se jej a opatrně jej pohladil po pažích. Bill se na něj konečně otočil a dlouze na něm utkvěl pohledem.
"Tomi… já jsem jenom nějak nesvůj. Ale opravdu to nic vážnýho není, miláčku… já budu v pořádku," pousmál se a konečně v sobě potlačil vzpomínky na Davida, který se jej zvrhle dotýkal na intimních místech, kam mohla šáhnout jenom jedna ručka a to ta, která se tam právě blížila.
"Stalo se něco, lásko?" zeptal se a pomalu k Billovi natáhl dlaně, kterých se jeho miláček zběsile zachytil a poté se mu vrhl do náruče. Tom nevycházel z údivu, když viděl, jak se mu jeho brouček pomalu zavrtává do mikiny a naléhavě se k němu tulí. "Bille… miláčku, já -nechtěl bys mi třeba něco říct?" zeptal se jej opatrně a přitom mu nemohl ujít Billův zděšený výraz, když se jej pokusil něžně políbit. Takhle se Bill ještě nikdy nechoval. Něco se muselo stát. Spíše to byl vždycky Bill, kdo by se i při divokém milování nejraději pořád líbal a teď? Bojí se jej snad?! Ublížil mu snad nějak?! Nebo mu ublížil někdo jiný?… Nevěděl proč, ale tohle tušení mu bylo bližší. Nějak podvědomě cítil, že se to něco stalo právě tehdy, když šel Bill za Davidem…
"Miláčku, podej mu ruku," zašeptal něžně a pomalu před Billa nastavil svoje natahující se dlaně. Bill malinko nesměle přikývl a nechal se Tomem vytáhnout z pohodlného gauče, na kterém nejednou skončili spolu nazí a dlouze se mazlili. Tyhle chvilky byly pro oba ty nejdokonalejší na světě… tehdy ještě žádné problémy s kapelou nebyly a oni se volně milovali skoro každý den… jenomže od té doby, co měli kapelu, se toho také dost změnilo. Měli na sebe strašně málo času, a i to malinko jim nejednou zkazil právě David. Měli čas se sem tam mazlit, maximálně líbat, ale o milování nebylo ani zmínky. A přitom to oběma už tak moc chybělo…
Tom Billa pomalu vedl k sobě do pokoje, kde jej nechal, aby se posadil na kraj postele a on sám si sedl vedle něj.
"Lásko, ty víš, že mi můžeš ve všem důvěřovat, že ano?" zeptal se jej a opatrně jej pohladil po pažích. Bill se na něj konečně otočil a dlouze na něm utkvěl pohledem.
"Tomi… já jsem jenom nějak nesvůj. Ale opravdu to nic vážnýho není, miláčku… já budu v pořádku," pousmál se a konečně v sobě potlačil vzpomínky na Davida, který se jej zvrhle dotýkal na intimních místech, kam mohla šáhnout jenom jedna ručka a to ta, která se tam právě blížila.
Bill polekaně sledoval Tomovu ruku, která se velice pomalounku blížila k zipu jeho kalhot a po prvním škubnutí úspěšně odepnula malý knoflíček, který Billovy džíny držel na úzkých bocích.
"Tomi já-" vydechl ztěžkle. Nechtěl mu ublížit… to v žádném případě. Právě naopak… tak rád by se s ním miloval po tak dlouhém odloučení… jenomže to v sobě prostě nedokázal porazit. A proto, když se Tomova ručka dostala až nebezpečně blízko Billova klína, v jeho bolestně přivřeném pohledu se náhle zjevila Davidova tvář, která se na něj nechutně šklebila.
"Ne, prosím," vypískl Bill zoufale a aniž by si to uvědomil, skopnul ze sebe šokovaného Toma, který si teď právě mnul bolavý zadeček. Bill seděl vykolejeně na posteli a prudce dýchal. Jak tohle mohl udělat?… V jeho očích se hned zjevily stopy po slzách, které se staly po chvilce více než viditelnými. Pomalu se tiše vzlykajíc sesunul dolů vedle Tomiho a se smutkem v očích se na něj podíval.
"Miláčku, promiň," vydechl a rychle si otřel slzu, která mu stékala pomalounku po tváři, až dopadla na krásně hebké a plné rty.
"Bille, prosím, co se ti stalo?" zeptal se Tom už vážně vyděšeně, dokonce ani nepostřehl, jak vážným tonem to vyslovil. Bill tiše vzlykl a naléhavě se přitulil k Tomovu hrudníku.
"Tomi já-" vydechl ztěžkle. Nechtěl mu ublížit… to v žádném případě. Právě naopak… tak rád by se s ním miloval po tak dlouhém odloučení… jenomže to v sobě prostě nedokázal porazit. A proto, když se Tomova ručka dostala až nebezpečně blízko Billova klína, v jeho bolestně přivřeném pohledu se náhle zjevila Davidova tvář, která se na něj nechutně šklebila.
"Ne, prosím," vypískl Bill zoufale a aniž by si to uvědomil, skopnul ze sebe šokovaného Toma, který si teď právě mnul bolavý zadeček. Bill seděl vykolejeně na posteli a prudce dýchal. Jak tohle mohl udělat?… V jeho očích se hned zjevily stopy po slzách, které se staly po chvilce více než viditelnými. Pomalu se tiše vzlykajíc sesunul dolů vedle Tomiho a se smutkem v očích se na něj podíval.
"Miláčku, promiň," vydechl a rychle si otřel slzu, která mu stékala pomalounku po tváři, až dopadla na krásně hebké a plné rty.
"Bille, prosím, co se ti stalo?" zeptal se Tom už vážně vyděšeně, dokonce ani nepostřehl, jak vážným tonem to vyslovil. Bill tiše vzlykl a naléhavě se přitulil k Tomovu hrudníku.
"Neříkej mi Bille, zní to tak tvrdě… od tebe," píplo tiše to sklíčené stvořeníčko v Tomově náručí. Tomu až teď došlo, co se vlastně stalo. Rychle Billa pohladil po tváři a láskyplně si jej k sobě strhl na klín. Nedbal na Billův vyděšený výraz tváře a lehce jej políbil.
"Promiň mi to, lásko moje," zašeptal Tom a něžně Billovi setřel lehké slzičky, které mu stékaly po tváři a vytvářely na ní vlhké cestičky. Bill se smutně zahleděl na dlaně, které si jej k sobě tulily. Jak rád by mu všechno řekl. Jak rád by se nechal konejšit v jeho náručí… věděl, že Tom by si jej chránil zuby nehty, jenomže kdyby to zjistil, byl by schopen Davida přerazit. A to Bill nemohl dopustit. A nejenom kvůli kapele, ale také nechtěl, aby mu David jakkoli ublížil. Miloval svou lásku natolik, že si vybral možnost boje! Bude o Toma bojovat! Zůstane V kapele a nepadne před Davidem strachy na kolena! Ten křehký Billík je minulostí… David pozná, že na něj už nikdy nemá šáhnout! A Saki mu v tom pomůže. A Bill už přesně věděl jak…
"Promiň mi to, lásko moje," zašeptal Tom a něžně Billovi setřel lehké slzičky, které mu stékaly po tváři a vytvářely na ní vlhké cestičky. Bill se smutně zahleděl na dlaně, které si jej k sobě tulily. Jak rád by mu všechno řekl. Jak rád by se nechal konejšit v jeho náručí… věděl, že Tom by si jej chránil zuby nehty, jenomže kdyby to zjistil, byl by schopen Davida přerazit. A to Bill nemohl dopustit. A nejenom kvůli kapele, ale také nechtěl, aby mu David jakkoli ublížil. Miloval svou lásku natolik, že si vybral možnost boje! Bude o Toma bojovat! Zůstane V kapele a nepadne před Davidem strachy na kolena! Ten křehký Billík je minulostí… David pozná, že na něj už nikdy nemá šáhnout! A Saki mu v tom pomůže. A Bill už přesně věděl jak…