close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blbej hip-hoper II 5.

14. října 2008 v 13:34 | BajulíneQ |  Blbej hip hoper
Až tady se ukázalo,jak moc musel Tom trpět.
A Bill všechnu tu jeho bolest cítil také. Cítil, jak se Tom snaží odmítat a nedotýkat se. Cítil jeho opovržení a netečnost, ale stejně si jí nevšímal. Dál jej pomalounku líbal a jazykem se jemně dotýkal jeho rtů. Nevěděl, zdali nějaká slova dokážou omluvit jeho chování, ale on se omlouvat ani nechtěl. Chtěl zapomenout...
Zapomenout na všechnu to bolest a zlost, co mu David způsobil. Nechal se ním ponižovat hezky dlouho, snášel jeho odporná slova, nadávky, nevrlost, zlost, kterou si vybíjel jenom na něm. Dokázal se povznést i nad všemi těmi příkazy nebo zákazy, ale když se jej dotknul - až tehdy už pohár trpělivosti přetekl. A Bill teď litoval, že nedokázal být silnější. Že nedokázal říct svůj názor nebo odpor vůči jeho chování dřív. Kdyby se jevil jako silný soupeř, možná by si David nedovolil na něj vztáhnout ruku. Ale tohle byla ta chyba!

Bill dokázal být silný jenom tehdy, když měl u sebe své dvojče. Svého miláčka, kterého však svým chováním málem ztratil. A možná že i ztratil... kdo ví. Ale ještě je tady šance pokusit se všechno napravit. A právě téhle šance se Bill rozhodl chytnout. Nechtěl o Toma přijít. I když si moc dobře uvědomoval, jak moc mu ublížil, nedokázal ani pomyslet na fakt, že by o něj přišel.
Byl tak hloupý...
Tak snadno mohl dovolit tomu grázlovi, aby zničil jedinou věc, která pro něj měla na světě opravdu ještě nějaký smysl.
A když si vzpomněl na Tomovu tvář, pokaždé, když odcházel z ložnice do obýváku, protože vedle něj nedokázal ležet... Vždy jej tam nechal zklamaného a s velikou bolestí v srdci. Ale Bill prostě jinak nemohl. Měl strach... I když věděl, že strach není výmluva, stejně jinou neměl. A také ani nemělo smysl je hledat. Toma šíleně miloval, ale v těchhle dnech prostě nedokázal být v jeho blízkosti... Bál se,z dali by vydržel cítit jeho doteky nebo polibky. Strašlivě se bál, že by mu vykřičel celou pravdu do tváře, a to by pak Toma nezastavilo už nic. Ale ani tohle není dobré řešení. Nemůže jej přeci ignorovat. Nemůže dělat, jako by mezi nimi nic nebylo jenom proto, že má strach. Strach má přeci kopa lidí. I on znal to slůvko dost často...
Jako malý se také bál. Každé dítě, dokonce i dospělý má z něčeho strach. Ale prostě musí bojovat, a když to nejde, musí najít někoho, kdo mu bojovat pomůže. A Bill až tady pochopil, že jedinou osobou, která by mu mohla pomoci, je právě Tom. Jenom v jeho náručí by dokázal zapomenout na všechny ty odporné doteky jejich manažera. Jenom jeho rty by byly schopny vymazat ty sprostá slova, která mu David šeptal v návalu vzrušení.
Bill nepřestával něžnými polibky dobývat Tomovy rty a se zavřenýma očima vnímal teplo, které vycházelo z jeho těla. Vnímal jeho krásnou vůni, u které tolikrát usínal. Vnímal zběsilý tlukot Tomova srdce, ale také jeho dlaně, které byly volně položeny na gauči a nedokázaly se přimět k pohybu.
Po chvilce však Bill ucítil, že Tom malinko pootevřel rty a dokonce mu nesměle vyšel svým jazykem vstříc.
Bylo tak nádherné se s ním znovu líbat... Tom do líbání konečně vložil kus sebe a jeho rty vystartovaly po těch Billových jako řízená střela.Už se víc neudržel. Bill mu strašlivě chyběl...
Nedokázal ani popsat tu bolest, když si lehl do postele vedle něj a doufal, že by snad už mohlo být všechno v pořádku, ale Bill se najednou zvedl a se slzami v očích utekl do obýváku. Bez jediného slova vysvětlení... Utíkal před ním skoro týden, neli víc a Tom už čekal, že je konec. Ani nedoufal, že mu Bill ještě bude někdy sedět na klíně a bude se dožadovat jeho polibků. Byl už smířený s tím, že jej Bill už prostě nechce, jenom nevěděl proč. Ale tohle tedy nečekal absolutně. Nevěděl, zdali se má smát nebo plakat. Ostatně chtělo se mu všechno najednou.
Ale pláč předběhl smích a po jeho tváři se začaly kutálet jemné krystalkovité slzy, které přistávaly až na jeho rtech a mísily se s Billovými slinami v bezedný vodopád.
"Ne, lásko, neplakej," pípl Bill tichým hláskem, ale i z jeho očí už stékaly slzy. Jemně setřel potůčky pod Tomovýma očima a začal mu jemnýma pusinkama slíbávat tu slanou příchuť, která pokropila celé Tomovy tváře.
"Myslel jsem, že už pro tebe nic neznamenám," Tom se na Billa dlouze zahleděl a až v téhle blízkosti si všimnul strachu, který se míhal v jeho očích.
"Tome, ty jsi pro mě vším. Já tě strašně moc potřebuju, ale-" najednou se zasekl, protože už cítil, že Tom přesně ví, co se v něm odehrává. Plaše odvrátil tvář, ale to už jej Tom k sobě znovu přitiskl a zahleděl se mu hluboce do očí. Už věděl, že jeho láska se něčeho bojí. Akorát jej mrzelo, že mu to neřekl… že mu neřekl důvod a příčinu jeho strachu.
Napadl jej však jeden testík. Obratně vklouzl dlaní mezi jejich těla a přiložil ji k zipu Billových kalhot. Reakce, která však nastala, pro něj nebyla až tak překvapivá - tušil to! Billův zděšený pohled a prosíky, ať přestane, mu stačily k tomu, aby si byl jist, že se jej někdo dotýkal! Někdo mu ublížil proti jeho vůli… Proto se mu vyhýbal… Najednou mu to všechno začalo docházet… Ale také se v něm začal vařit vztek! Nějaká odporná svině ublížila jediné věci, kterou na světě miloval!
"Miláčku... to jsem já, Tom," řekl tiše a opatrně si jej vzal znovu do náruče.
"Tomi, já-j-á nemůžu... je mi to líto, ale nedokážu to," vydechl sklíčeně a znovu se rozplakal.
"Ne, to je v pořádku," Tom byl ochoten počkat tak dlouho, jak si jen bude přát. "Já chci jenom vědět, kdo to byl, Bille," šeptl a povzbudivě jej líbnul na třesoucí se spánek. Bill se na něj vyplašeně podíval. Nemůže mu to říct! Ted, když zítra odjíždějí na turné... teď nemůže.
"Tomi, prosím, nedokážu ti to říct... prosím, nezlob se," špitl a když zpozoroval lásku v Tomových očích, uklidnil se.
"Nevadí. Až budeš připravenej, řekneš mi to, ano? A já už si tě budu chránit, Bille, slibuju, že ať už to je kdokoliv, nedotkne se tě!" řekl a nechal se ním láskyplně políbit.
"Miluju tě," pípl Bill tiše a schoulil se mu do náruče.
"Já tebe taky, miláčku," zněla jistá odpověď...
...
"No tak, řekls mu pravdu?" zeptal se napjatě Saky, který dalšího dne ráno pomáhal klukům nanosit zavazadla do tourbusů.
"Přišel na to sám. Akorát ještě neví, kdo mi to udělal," vydechl Bill sklíčeně a mile se podíval na Toma, který se u druhého tourbusu dohadoval na něčem s Gustavem. Vypadal dost napjatě, avšak když se jejich pohledy setkaly, krásně se rozzářil a jeho strnulý výraz nahradil milý úsměv. Bill mu úsměv sladce opětoval a pro sebe se usmál. Dnes byla první noc, co spali v jedné posteli - a on se konečně nebál. Mamka jim udělala skvělou večeři a nabalila dobrůtky a oni dva se zatím mazlili ve vaně. No tedy - Bill byl ve vaně a Tom si jej myl houbičkou. Ale stejně se to neobešlo bez polibků nebo jemných doteků.
Tom na něj totiž nechtěl spěchat. A to se mu také vyplatilo .Bill se pak už tolik nebál a spokojeně usnul v jeho náručí...
"Bille, stejně se to jednou dozví. Je to tvůj bráška," ozval se Saky mile a naložil i poslední Billův kufr.
"Já vím," uznal Bill. "Ale ještě ho tím nechci trápit. Tom je dost žárlivej a má o mě strach. Byl by schopnej se s ním porvat".
"A já bych mu ještě pomohl," zavtipkoval Saky vesele a dloubnul Billa přátelsky do boků.
"No ty si tedy bodyguard," zasmál se Bill vesele.
"No tak, zavolej si brášku, musíme vyrazit. Já půjdu s váma a ten magor jde s Gustavem a Georgem," zafrflal si pro sebe a vlezl dovnitř. Bill si spokojeně vydechnul a chtěl na Toma jemně mávnout, když se však otočil, zkameněl. Za ním totiž stál někdo, kdo mu jediným pohledem málem vyrazil dech. A naneštěstí si změny jeho výrazu všimnul i Tom, který pomalu popošel k nim a nechápavě se zahleděl na Davida a pak na Billův bílý obličej. Už mu něco začalo docházet...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Click...

Oka.. 100% (34)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama