close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blbej hip-hoper II 8.

14. října 2008 v 18:39 | BajulíneQ |  Blbej hip hoper
Další den ráno se však v Tomovi opět začal vařit vztek.
Věděl, že ještě pár hodin jízdy a budou v hotelu… Ještě pár pouhých hodin a jeho bratr se jistě setká s tím kreténem…
Rezignovaně si promnul unavená víčka a opatrně se posadil. Přes škvírky mezi závěsy dovnitř prostupovalo slunce a oni pořád uháněli v jemném houpání tourbusu. Sklesle se zahleděl na dálnici a všechna auta, která cestou míjeli. Vzápětí se mu však na tváři usídlil úsměv, jak se mu něco v náručí malinko zavrtělo. Jemně se sklonil k Billově tváři a nepatrně jej líbnul do vlasů. Poté jej však opatrně odsunul na vedlejší půlku postele a tak, aby bratra nevzbudil, scházel schody dolů. Rychle na sebe nahodil první tepláky, které mu přišly pod ruce a s dlouhým zívnutím vešel do útulné části tourbusu, která měla sloužit jako kuchyň, neboli jídelna. Málem se zasmál, když uviděl Sakyho sedět za stolem s mobilem v ruce a s líbezným úsměvem ve tváři.
"Tady se nám někdo hezky vyspinkal," schválně si do něj rejpnul a popošel ke konvici s kafem s veselým úsměvem ve tváři. Saky se málem zakuckal marmeládou, jak se Toma polekal. Když ale spatřil, že se Tom culí, úsměv mu vrátil.


"Přijdu si jako nějakej malej školáček," malinko se začervenal a udělal vedle sebe místo, aby se Tom mohl posadit také. Vzápětí se však na jeho tváři usadila starost a obavy. "Ještě to bolí?" zeptal se a opatrně mu přejel namodralé líce. Tom bolestně ucukl, přesto však nevydal ani hlásek. Nechtěl je trápit ještě víc a už vůbec ne Billa.
"To bude dobrý. Možná ty Billovy hračičky udělaj zázrak," trpce se pousmál do desky stolu.
"Tome já nevím. Make up dokáže ledacos, ale rozbitou pusu asi nezakryje. Neměl ses s ním rvát," povzdechl si a odložil na stůl mobil, kterým právě Simone odeslal SMS na dobré ráno…
Psali si skoro celou noc. Už teď cítil, že je z ní blázen. Byla milá a ještě k tomu i krásná a to hlavní - inteligentní. Byla přesným obrazem svých dětí. Jako by jí z oka vypadli. Tom zdědil jemnost v jejích očích a Bill zase křehkou povahu. Oba dva z ní měli něco, díky čemu byli výjimeční. Škoda, že on takové syny neměl…
"A on neměl udělat to, co udělal. J-já to nechápu. Proč právě Bill?! Copak nemá nějakou přítelkyni?! Proč sakra Bill?" vydechl rozzlobeně a nevědomky si přitom kousl do rány na rtu. Vzápětí však bolestně zasténal a zoufale ukryl tvář do dlaní.
"Tome, tvůj bráška je strašně křehkej. Nedokáže se ubránit a potřebuje tě. Ale potřebuje tě živýho! Můžeš čekat, že se do něj David bude stavět a neskončí, dokud nedostane to, co chce. Ale když budeš u něj a ovládneš se, ochráníš jej," mile se pousmál a pečlivě si napravil své brýle. Poté však nadšeně nadskočil, jak mu zavibroval mobil. Tom mu chtěl odpovědět, ale když spatřil tu radost v jeho tváři, nechtěl mu ublížit, a proto raději naprázdno zavřel pusu a s potěšením sledoval, jak se Saky při čtení zprávy vesele usmívá.
"Tak co máma?" zeptal se jej Tom vesele a usrkl z vychladlého kafe. Nenechal si však ujít Sakyho roztomilé začervenání. Přesně věděl, jaká nemoc jej postihla… I on ji moc dobře znal. On taky kdysi pobíhal zasněný, s hlavou v oblacích a červeným obličejem. Akorát za to mohl jeho bráška. Sakyho však zřejmě okouzlila jejich mamka.
"N-no víš, přijde mi hrozně milá a… a je opravdu hezká. Ale v mém srdci už není místo pro lásku, Tome. Už ani nevím, jak se vlastně cítí zamilovaný člověk," vydechl a zklamaný pohled ukryl za tenká skla svých brýlí. V tu chvíli se za dveřma objevila další rozespalá osoba, která se chystala nasnídat, když však zaslechla rozhovor mezi Sakym a Tomem, pozorně nastražila svá zvědavá ouška a nepatrně nahlédla dovnitř skrz pootevřené dveře. Jakmile se Tom na Sakyho chápavě pousmál, Bill se musel usmát taky. Tom mu přišel strašně roztomilej s tím dobitým obličejem a nateklou pusou.
"Saky, milovat dokáže každý. A i ty máš na to právo a nikdo ti ho nemůže vzít. Možná nejseš vystřižen z módního katalogu, ale nikdo není dokonalý a mamka takovýho chlapa ani nehledá," hladově se zakousl do své topinky a zamyšleně se zahleděl z okna. Už dlouho nepřemýšlel nad tím, jak se vlastně choval, když zjistil, že jej Bill přitahuje.
"A jaké to je?" tahle krátká otázka jej vytrhla z přemýšlení a donutila jej trhnout hlavou doprava.
"Co myslíš?" podíval se mu nechápavě do tváře.
"No víš, být zamilovaný. Já byl totiž naposled někdy před deseti lety," smutně sklonil tvář mezi ramena a jemně dloubal ukazováčkem do displeje mobilu. Bill se přímo nalepil na dveře a se zatajeným dechem sledoval, jak jeho bratr přemýšlí nad odpovědí.
"Noo, tak… já nevím," nervózně se ošil a Bill za dveřma zklamaně svěsil hlavu. Náhle se však odhodlal a snažil se formulovat slova nějak srozumitelně, aby dávala smysl.
"K-když si zamilovaný, tak… tak nedokážeš myslet na nic jiného, než na tu osobu. V její přítomnost si nesvůj a rozechvělý. Miluješ její úsměv a nesneseš trápení a slzy. Dal bys cokoliv na světě za to, abys ji dokázal ochránit," odmlčel se a vůbec si neuvědomoval, že tohle už přehání. Vžil se do toho natolik, že si prostě nedokázal dát pozor a mluvil dál. V očích se mu leskly slzy a hlas se mu třásl. Nedokázal si odpustit, že Billa neochránil. Pořád za to všechno vinil sebe. Nechápal, jak mohl být tak slepý, aby si neuvědomil, co se mu děje přímo před očima. "Prostě je to jediný člověk, kterýmu skutečně věříš a víš, že je pro tebe jediný. Nikoho jiného nechceš... po nikom jiném netoužíš. Tohle je zřejmě láska, Saky," šeptl, poté však poplašeně zamrkal, jak se ze dveří náhle vynořila Billova tvář s nádherně pootevřenými rty a uslzenýma očima. Vlasy měl neuspořádané kolem tváře a jeho pokožka měla mírně růžový nádech od spánku. Ale i tak přišel Tomovi překrásnej. Saky se konečně probral z opojení Tomových slov a mírně rozechvěle se na Billa usmál.
"Půjdu si ještě sbalit věci, hmm?" vstal a vesele se na Billa usmál. Když se za ním zavřely dvířka, Tom si k sobě Billa bez obav přivinul a dlouze jej políbil na holé bříško, vykukující zpod tenké látky černého trika. Bill omámeně přivřel víčka a lehce vydechl, když mu Tom začal nahou kůži hladově líbat a něžně skousávat. Své dlouhé prsty zapletl do Tomových dredů, se kterýma si vzápětí začal jemně pohrávat a různě je proplétat.
"Miluju tě," zasténal tiše a opatrně si kleknul tak, aby se mohl svému bratrovi zadívat zpříma do očí. Tom se jemně přitiskl na Billovy rty, které se pomalu pootevřely a tím dovolily dokonalou hru jejich jazykům. Tom jako by přestával vnímat... Bolest rozbitého rtu vůbec necítil, ale naneštěstí si také nevšiml páru šokovaných očí, které na ně vyjeveně hleděly…
Saky si totiž v kuchyni zapomněl mobil. V co však ani nedoufal bylo, že když nakoukne dovnitř, spatří divoce líbající se dvojčata, která se k sobě naléhavě tiskla a nevnímala svět kolem sebe. Ještě jednou prudce zavřel oči v domnění, že to všechno je jenom ošklivá noční můra. To přeci nemohla být pravda!
Když je však opět otevřel, nic se nezměnilo a Bill pořád seděl na Tomově klíně s jazykem zabořeným hluboce v jeho ústech. Nemohl tomu uvěřit…
Zatímco on se zřejmě zamiloval do jejich mámy, oni dva to táhnou spolu. Věděl, že by měl být znechucen. Moc dobře věděl, jaké jsou zákony ohledně vztahů mezi sourozenci, přesto však nedokázal zakročit. Přišlo mu neskutečné, jak se Bill jemně dotýkal Tomových ran na tváři a jemnýma pusinkama mu na ně vydechoval horký vzduch. A Tom na něj zamilovaně hleděl a majetnicky si jej držel kolem boků… Saky hned poznal, že tohle mezi nima zřejmě nebude jenom malý flirtík…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama