close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blbej hip-hoper II 9.

14. října 2008 v 18:41 | BajulíneQ |  Blbej hip hoper
Ještě nikdy totiž neviděl dva zamilované lidi, na kterých by to bylo tak vidět. Vlastně nechápal, jak to, že si toho nevšiml už dříve. Ty pohledy, nenápadné doteky a dlouhé objetí… všechno tohle nebylo jenom znamením dokonalého vztahu dvou bratrů! A přišel na to právě teď, kdy se stal on sám svědkem jejich menší zaláskované scény.
Nevěděl, jestli smí vstoupit, nebo by měl nejdříve zaklepat. Vůbec netušil, co má dělat. Proto jenom tiše stál a snažil se pochopit tu skutečnost, že ti dva k sobě prostě patří. Mezi mlaskáním a veselým špitáním totiž rozeznal nejedno hluboké vyznání lásky. Vypadali spolu tak krásně. Jako by byli jeden pro druhého stvořeni. Jako by se narodili jeden pro druhého…
"Dám ti na to led?" zeptal se Bill sykavě v zápalu vášnivého líbání. Tom jenom nesouhlasně zabručel, když se z jeho rtů náhle ztratila blízkost těch bratrových a na tváři ucítil jeho hřejivé prsty.
"Lásko, já to zvládnu. Nechci led," zakuňkal přímo zničeně a snažil se znovu zmocnit bratrových rtů, ty se mu však s nepatrným úsměvem pořád vzdalovaly.

"Nechci, aby tě to bolelo ještě víc," pípl Bill smutně a měkce pohladil Tomovu ubolenou tvář. Pořád si nedokázal odpustit svůj podíl viny na tom všem. Měl tomu zabránit! Chtěl tomu zabránit, ale… nedokázal to. Tom se na něj dlouze zahleděl a v němém úžasu přejel obrys Billových rtů. Už nesčetněkrát si říkal, jak nádherný je, ale teď? Jakoby mu přišel ještě krásnější.
"Jsi krásnej," vydechl tiše a nepatrně zatahal za jeho spodní ret.
"A tvůj," doplnil jej Bill vesele a poté mu konečně umožnil polibek, pro který by Tom dokázal i zemřít...
To už však Saky za dveřma nevydržel a lehce zaklepal. Bill se málem zřítil z Tomova klína, jak se lekl a vystřelil jako raketa. Tom si opatrně otíral naběhlé rty a snažil se své mírně zvětšené vzrušení přinutit k poklesu. Bill se urychleně postavil vedle stolu a snažil se tvářit klidně. Saky se však za dveřma potutelně smál. Ti dva jsou prostě nenapravitelná čísla!
"Ou, kluci, já tady zapomněl jenom mobil. Nenechte se rušit, já hned půjdu," řekl rychle a nevšímaje si jejich poplašených pohledů, se nějak došmatlal až ke stolku, kde už vesele vibroval jeho telefon. Rychle jej vzal mezi prsty a poté se usmál na Billa, který byl chudák červený jako rajče. "Za chvilku tam budeme," vydechl klidně a popřál Tomovi, který málem rozdrtil svůj hrnek, dobrou chuť. Když se jim Saky ztratil z dohledu, Bill si uvolněně vydechl a ještě jednou Toma něžně políbil. Tom mu polibek oddaně oplatil, poté však jeho pohled padl na krajinu za oknem, která se pomalu měnila z prázdna plné dálnic a aut, na domy, ulice, nákupní centra.
Netrvalo dlouho a oba troubusy v pořádku zaparkovaly na předem určeném místě. Žádné rozdávání podpisů se dnes nekonalo, jelikož by to Tom s dobitou tváří zřejmě stěží zvládl. Všichni vystoupili a nechali, aby hotelová služba odvezla jejich zavazadla do příslušných pokojů. David, který cestoval s Gustavem a Georgem, nenápadně pokukoval po Billovi, který se snažil jeho pohled ignorovat a raději sledoval okolí města. Tom si také jeho přímo hladového pohledu všiml, a proto na něj nehezky zahlídl a postavil se před svého brášku tak, aby na něj David neviděl. Bill si tiše povzdechnul a smutně sklonil tvář.
"To bude dobrý," šeptnul mu Tom jemně a kdyby mohl, klidně by jej tam přede všema zulíbal. Jediné, co však v tu chvíli mohl dělat, bylo čekat a doufat, že budou jejich pokoje co nejblíže u sebe a co nejdál od pokoje jejich manažera.
"Kluci," zavolal na ně Saky, a tím je všechny popohnal dál. Všichni se poslušně vydali za ním, proklouzli hotelovými dveřmi a malinko unaveně hleděli na všechen ten personál a lidi pobíhající kolem.
"Takže, pokoje jsou ve třetím patře. Jděte se prospat, protože vás čeká večer náročnej koncert. Takže si všichni oddechnete," usmál se na kluky a nepatrně si napravil své brýle.
"Hele, co kdybys byl zticha a nechal šéfování na mně, školníku?!" zasyčel na něj David s neskrývaným úšklebkem a povýšeneckým tónem hlasu. Sakyho jeho věta malinko vykolejila a jenom naprázdno zavřel ústa.
"Kdo si myslíš, že jsi?!" vyjel na něj Tom nechápavě a přímo vražedně se mu zahleděl do tváře.
"Tome," snažil se jej zastavit tiše Bill, ale bylo to tady zase. "Pokud vím, tak jsem váš manažer, tudíž tvůj šéf. Takže bys mohl být i ty zticha," zavrčel na něj David vztekle a měl sto chutí vrazit mu ještě jednu.
"Já nemám šéfa a pokud je, je ním můj bratr a ne ty! Saky má stejné postavení jako ty, takže by ses k němu měl chovat slušně!" popošel blíž a byl připraven na další rvačku. Billovy oči se už plnily slzami, jak recepční nechápavě koukala na výjev před sebou.
"A co když ne, vrazíš mi snad?" schválně jej chtěl vyprovokovat. Saky se je snažil zastavit, ale bylo to horší, než stavět se proti rozžhavené lávě.
"Klidně i dvě," odpověděl Tom pohotově a dal Davidovi pěstí mezi oči. Ten se z rány však vzpamatoval skoro okamžitě a hned ji Tomovi také oplatil.
Kdyby se tam nezamíchal i Georg se Sakym, kdoví, jak by to všechno skončilo. David se naštvaně postavil ze země a cestou k výtahům ještě stačil urazit dva mladé číšníky, jednu starší dámu a malého kluka, který mu pošlapal po pantoflích.
"Co se tady děje?!" Gustav se už neudržel a musel se zeptat. Tyhle rvačky nedávaly smysl a nikdo mu taky ani nic neřekl. Tom si bolestně přejel po další bouli na tváři, tentokrát na druhé straně, ale nepromluvil ani slovo.
"Georgu, jděte nahoru. Já mu pomůžu a půjdeme hned za váma," poprosil je a pomohl na nohy i Billovi, který plakal zdrcený u hromádky cizích kufrů. "To bude dobrý," pohladil jej po tváři, a když se všichni tři ponořili do výtahu, otočil se na rozeštvaného Toma, kterému se v očích skvěly slzy.
"Mrzí mě to," vydechl tiše, když se na něj Saky ustaraně zahleděl.
"Mě se ale omlouvat nemusíš," řekl opatrně a lehce si jej k sobě přitulil. Chtěl jej podpořit. Chtěl, aby mu důvěřoval a aby před ním neměl strach. A proto mu nechtěl lhát. Jak se opatrně blížili k výtahům, začal nepatrně vytahovat . "T-tome, já… j-já o vás vím," řekl tiše, a když se na něj Tom šokovaně podíval, neznatelně kývl. "Viděl jsem vás v kuchyni," bodlo jej u srdce, když Tomovým obličejem projelo zděšení.
"Saky já…j-já," nevěděl, co říct.
Tohle nečekal. Nechtěl o Billa přijít. Tak moc se bál, že to Saky řekne jejich mámě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama