Myslíš?" šeptl Bill smutně a upřel svoje hnědá kukadýlka do čokoládek naproti.
"Bille... To ti můžu odpřísáhnout, že tě miluje. Z každého pohledu je to vidět. Tedy alespoň já, když to o vás vím, to cítím. On je do tebe blázen, ale asi mu chybíš," povzdechl si a podal Billovi polštářek, aby se lépe opřel."
"Co když jej tímhle odmítáním úplně ztratím. Sice se snažím, aby to nikdo nezjistil, a tím také, abychom byli spolu, já sám jej od sebe tímhle odháním. Nechci o něj přijít. Potřebuju ho," povzdechl si a rozvalil se na polštářek, který mu Gustí podal.
"A co kdybych někam odlákal Gea a ty bys šel za ním. Třeba se alespoň udobřit, hmm?" navrhl optimisticky Gustav a čekal na Billovu odpověď.
"Nevím. Ale mohli bychom to zkusit," špitl Bill a rychle utíkal do koupelny, aby setřel rozmazané stíny, které měl po celé tváři.
Ještě před tím, než vůbec vyšli na chodbu, Bill Gustava ještě jednou objal.
"Děkuju," šeptl a konečně se usmál i on.
"Neděkuj. Vy dva jste moji bratři a já chci, abyste byli šťastní," usmál se a rychle vběhl do pokoje přesně naproti.