Tom se tedy lenivě postavil a došel až ke dveřím. Bill se mezitím rychle oblíknul a s napětím sledoval, kdo se za dveřma může skrývat.
"Gustave?" slyšel Tomův překvapený výraz, jakmile zahlédl za dveřma bubeníka.
"Ahoj, můžu dál?" mile se usmál a zvědavě nakoukl dovnitř. Tom se rozpačitě podrbal ve vlasech.
"No tak jo," řekl nakonec a uvolnil Gustavovi cestu. Ten šel spokojeně dovnitř, když však uviděl na gauči sedět Billa, malinko se zasekl.
"A-ahoj, co tady děláš?" zněla jeho zvědavá otázka. Bill na něj s milým úsměvem pohlédl a poté se podíval na Toma.
"Je to přeci můj brat,r ne? Už mi bylo smutno," pípl tiše a uličnicky na Toma vycenil své zoubky. Vysoký dredáč by jej nejraději zulíbal na místě, ale nebyli tady sami a tak se musel krotit.
"A vy už jste se udobřili?" vyzvídal a s lehkým úsměvem se posadil na postel vedle Billa. Sám Gustav totiž věděl, jak moc velikou ránu dvojčata utrpěla přiznáním jejich maminky. Protože on jako jediný věděl, co za vztah měli mezi sebou. A proto teď rozuměl, že si budou ještě více blízcí než tehdy. Akorát že v jiném směru...