
Jenomže chudinky dvojčátka počítali vteřiny, kdy se už konečně budou moci od sebe znovu odlepit. Fotograf dělal sice dokonalé fotky, ale vždy, když fotil Natana s Billem, dával jim odstup tak půl metru nejméně. Jenomže teď je Bill úplně nalepen na svém bratrovi… a popravdě, je mu zvláštní cítit jej najednou takhle blízko, po tak dlouhé době.
"Tak, skvělý a ještě poslední, obraťte se k sobě tvářemi a dívejte se upřeně do očí," usmál se na ně fotograf, který se už teď těšil ze skvělých fotek. Bill tedy nakonec s vyděšeným pohledem přistál na Tomově tváři a nedokázal uvnitř sebe potlačit ten třes a nervozitu. Copak se stydí před vlastním bratrem?! Jenomže čím déle se utápěl v Tomově pohledu, tím větší bušení svého zmateného srdíčka cítil. Tom pečlivě prozkoumával každý milimetr tváře svého dvojčete a snad poprvé v životě mu Bill přišel tak nějak zvláštně… přitažlivý… Jeho rty byly pouhých 5 centimetrů od těch jeho a jeho pohled dopadal na Tomovy tváře. Jako by se k sobě podvědomě nakláněli… když najednou...
"Hotovo! Kluci, byli jste úplně skvělý," došel fotograf Brad k vykuleným dvojčatům a oběma potřásl přátelsky rukou.
"N-ne, to my děkujem," usmál se na něj Bill a s šokem v očích vyběhl z místnosti. To chudáček ještě nevěděl o společném vystoupení jeho a Toma, které jim David už předem domluvil. Vzal si hodinku volna, dokud se budou fotit Géčka a šel se podívat za Natanem. Už tam nebyl dost dlouho…
"N-ne, to my děkujem," usmál se na něj Bill a s šokem v očích vyběhl z místnosti. To chudáček ještě nevěděl o společném vystoupení jeho a Toma, které jim David už předem domluvil. Vzal si hodinku volna, dokud se budou fotit Géčka a šel se podívat za Natanem. Už tam nebyl dost dlouho…
Se zamyšleným výrazem kráčel bílou chodbou, až k jeho pokoji. Opatrně zatahal za kliku a tiše vešel dovnitř. Teď si vůbec nevšímal udivených pohledů některých mladších pacientek. Neměl na to náladu. A podpisovou fixu nechal u Toma v bundě.
"Jeééj, Bille," usmál se na přicházejícího celkem hubený vysoký kluk a hnědýma vlasama a zelenýma očima.
"Ahoj," pousmál se na něj Bill a sedl si na okraj postele. Všiml si, že Natanovy jizvy po tváři jsou už jenom nepatrné a jeho ruka už dokonce nebyla v sádře.
"Jeééj, Bille," usmál se na přicházejícího celkem hubený vysoký kluk a hnědýma vlasama a zelenýma očima.
"Ahoj," pousmál se na něj Bill a sedl si na okraj postele. Všiml si, že Natanovy jizvy po tváři jsou už jenom nepatrné a jeho ruka už dokonce nebyla v sádře.
"Tak, jak se máš?" zeptal se jej s nuceným úsměvem a podal mu na stůl krabičku bonbónků, kterou mu koupil cestou.
"Už je to lepší, ale hodně jsi mi chyběl," špitl tiše Natan a natahoval po Billovi packy. Hned jak vešel, bylo na Billovi vidět, že jde ze shootingu, protože byl dokonale upravený. A toho si také Natan všimnul. Bill dneska vypadal neobvykle krásně.
"Už je to lepší, ale hodně jsi mi chyběl," špitl tiše Natan a natahoval po Billovi packy. Hned jak vešel, bylo na Billovi vidět, že jde ze shootingu, protože byl dokonale upravený. A toho si také Natan všimnul. Bill dneska vypadal neobvykle krásně.
"Jo? T-to je milý," usmál se Bill a plaše sklonil pohled, jakoby si Natanových krkolomných pokusů políbit jej vůbec nevšiml.
"Ty mě ani nepolíbíš?" zeptal se a s mírným překvapením, ne však příjemným, hleděl na malinko vyděšeného chlapce.
"Ty mě ani nepolíbíš?" zeptal se a s mírným překvapením, ne však příjemným, hleděl na malinko vyděšeného chlapce.
A kdo by také nebyl vyděšený, kdyby před chvílí málem políbil svého bratra.
"Natane, já… dnes jaksi nemám náladu," povzdechl si Bill a modlil se, ať Natan jeho malou lež neprokoukne.
"Skutečně?" zeptal se jej posmutněle a zklamaně pohlédl na Billovy nádherné rty, které si nervózně olizoval jazykem. "A jakpak se nám má Tom?" zeptal se uštěpačným tónem a propaloval Billa nedůvěřivým pohledem.
"Nevím, kam tím míříš," řekl rychle a nechápavě na něj pohlédl.
"Já? Nikam. Jenom od té doby, co se tady znovu zjevil, seš úplně jinej. Takovej odtažitej, copak se ti už nelíbím?" zeptal se jej a nepřestával na něj upírat své kukadla.
"Natane, já na tohle fakt nemám nervy a ani náladu. Tom je moje dvojče! A já se vůbec nezměnil, nechápu tě," rozhodil Bill rozčileně rukama, až se chudáček praštil o roh stolku. Natana to najednou dost zamrzelo.
"Bille… mrzí mě to," šeptl a opravdu uznal, že se choval blbě. Bill se na něj už pokojněji pousmál. "A dostanu alespoň jeden polibek?" zazubil se Natan, jenomže Billův pohled najednou úplně zkameněl a upíral se na dveře, ve kterých se najednou objevilo jeho dvojče a dost se na účet Natana bavilo…
"Natane, já… dnes jaksi nemám náladu," povzdechl si Bill a modlil se, ať Natan jeho malou lež neprokoukne.
"Skutečně?" zeptal se jej posmutněle a zklamaně pohlédl na Billovy nádherné rty, které si nervózně olizoval jazykem. "A jakpak se nám má Tom?" zeptal se uštěpačným tónem a propaloval Billa nedůvěřivým pohledem.
"Nevím, kam tím míříš," řekl rychle a nechápavě na něj pohlédl.
"Já? Nikam. Jenom od té doby, co se tady znovu zjevil, seš úplně jinej. Takovej odtažitej, copak se ti už nelíbím?" zeptal se jej a nepřestával na něj upírat své kukadla.
"Natane, já na tohle fakt nemám nervy a ani náladu. Tom je moje dvojče! A já se vůbec nezměnil, nechápu tě," rozhodil Bill rozčileně rukama, až se chudáček praštil o roh stolku. Natana to najednou dost zamrzelo.
"Bille… mrzí mě to," šeptl a opravdu uznal, že se choval blbě. Bill se na něj už pokojněji pousmál. "A dostanu alespoň jeden polibek?" zazubil se Natan, jenomže Billův pohled najednou úplně zkameněl a upíral se na dveře, ve kterých se najednou objevilo jeho dvojče a dost se na účet Natana bavilo…
Když však pohlédl do Billových překvapením zúžených zorniček, úšklebek mu z tváře zmizel.
"C-co tady děláš?" zeptalo se zmateně to černovlasé stvořeníčko a upíralo na Toma smutná kukadýlka. Teď věděl, že tohle dobře nedopadne. Natan Toma nenáviděl hezky dlouho a už dobré dva roky se vlastně neviděli. Billovo srdíčko tlouklo jako o závod, když se podíval na Natana, který Toma nenávistně propaloval.
"David mi řekl, že budeš tady. Měl jsem tě jít vyzvednout, máme prej ještě nějaké menší vystoupení, tak abychom to stihli," řeklo tiše starší z dvojčátek a pomalu došlo k Billovi, aby mu mohlo podat lehkou bundičku, kterou si Bill zapomněl v atelieru.
"Děkuju," špitl a malinko se na Toma pousmál.
"Tak, snad abys už šel," ozval se po dlouhé chvíli mlčení Natan, který se nemohl ani dívat na to, jak mile se na něj Bill usmál. Ani si neuvědomoval, že šílí žárlivostí na Billova bratra. Bylo mu to teď absolutně jedno, jestli je Tom jeho kamarád nebo jeho jednovaječné dvojče.
"C-co tady děláš?" zeptalo se zmateně to černovlasé stvořeníčko a upíralo na Toma smutná kukadýlka. Teď věděl, že tohle dobře nedopadne. Natan Toma nenáviděl hezky dlouho a už dobré dva roky se vlastně neviděli. Billovo srdíčko tlouklo jako o závod, když se podíval na Natana, který Toma nenávistně propaloval.
"David mi řekl, že budeš tady. Měl jsem tě jít vyzvednout, máme prej ještě nějaké menší vystoupení, tak abychom to stihli," řeklo tiše starší z dvojčátek a pomalu došlo k Billovi, aby mu mohlo podat lehkou bundičku, kterou si Bill zapomněl v atelieru.
"Děkuju," špitl a malinko se na Toma pousmál.
"Tak, snad abys už šel," ozval se po dlouhé chvíli mlčení Natan, který se nemohl ani dívat na to, jak mile se na něj Bill usmál. Ani si neuvědomoval, že šílí žárlivostí na Billova bratra. Bylo mu to teď absolutně jedno, jestli je Tom jeho kamarád nebo jeho jednovaječné dvojče.
Bill, který vytušil problémy hned, jak se Tom nadechoval, raději rychle vyskočil a malinko Toma odtáhnul.
"Prosím tě, počkej na mě venku… tohle si už musím vyřešit sám, hmm?" šeptl Bill tiše a smutně se mu díval do zmatených očí.
"Bille-ale," chtěl namítnout, avšak Billova opakující se prosba jej přesvědčila.
"Tak já tedy počkám u auta," povzdechl si, naposled opětoval Natanovy pohled plný hněvu a odešel. Bill čekal, že se Natan na něj urazil nebo tak, avšak ten hned, jak se za Tomem zaklaply dveře, spustil svůj proud výčitek.
"Nějak nám povyrostl, co?" rýpl si do chudáčka Billa, který jenom bolestně přivřel víčka a snažil se neplakat, protože byl připraven na vystoupení. Ale věděl, že kdyby na sobě neměl tunu make upu, asi by se mu slzy nepodařily zadržet a - vlastně by možná ani nechtěl. V Natanových slovech byla cítit neskutečná žárlivost… Byla až taká silná, že se jí Bill zalekl. Vůbec Natana nechápal.
"Já ti vůbec nerozumím, Natane? Kam tím míříš?" černovlasý kluk už nedokázal dál poslouchat nadávky a urážky na Tomovu stranu! Rozumíš?" neovládl se a křičel na něj. Ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. On na něj do téhle chvíle také křičel.
"Bille, koukni! Ty víš co k tobě cítím. Seš neskutečně přitažlivej kluk a já na tebe opravdu nechci křičet, ale copak to nevidíš? Nebyl to snad Tom, co tě opustil tehdy, kdy jsi ho nejvíc potřeboval?" zeptal se jej a rozhodl se hrát na tu nejslabší a nejcitlivější část Billova křehkého tělíčka. Na jeho srdíčko…
"Prosím tě, počkej na mě venku… tohle si už musím vyřešit sám, hmm?" šeptl Bill tiše a smutně se mu díval do zmatených očí.
"Bille-ale," chtěl namítnout, avšak Billova opakující se prosba jej přesvědčila.
"Tak já tedy počkám u auta," povzdechl si, naposled opětoval Natanovy pohled plný hněvu a odešel. Bill čekal, že se Natan na něj urazil nebo tak, avšak ten hned, jak se za Tomem zaklaply dveře, spustil svůj proud výčitek.
"Nějak nám povyrostl, co?" rýpl si do chudáčka Billa, který jenom bolestně přivřel víčka a snažil se neplakat, protože byl připraven na vystoupení. Ale věděl, že kdyby na sobě neměl tunu make upu, asi by se mu slzy nepodařily zadržet a - vlastně by možná ani nechtěl. V Natanových slovech byla cítit neskutečná žárlivost… Byla až taká silná, že se jí Bill zalekl. Vůbec Natana nechápal.
"Já ti vůbec nerozumím, Natane? Kam tím míříš?" černovlasý kluk už nedokázal dál poslouchat nadávky a urážky na Tomovu stranu! Rozumíš?" neovládl se a křičel na něj. Ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. On na něj do téhle chvíle také křičel.
"Bille, koukni! Ty víš co k tobě cítím. Seš neskutečně přitažlivej kluk a já na tebe opravdu nechci křičet, ale copak to nevidíš? Nebyl to snad Tom, co tě opustil tehdy, kdy jsi ho nejvíc potřeboval?" zeptal se jej a rozhodl se hrát na tu nejslabší a nejcitlivější část Billova křehkého tělíčka. Na jeho srdíčko…
Ale když se nedočkal odpovědi, pokračoval vesele dál.
"A nebyl jsem to snad já, kdo tady byl po celou tu dobu jenom pro tebe?" ačkoliv se snažil jakkoliv, jeho slova působila na to smutné stvořeníčko vedle neskonale falešně. Už jenom Natanovy oči plály zvláštní záští a zlobou a jeho slova pálila… pálila tak, jako ještě nikdy předtím.
"Už půjdu," šeptl Bill, tiše vydechl a bez jediného pohledu nebo úsměvu nebo slůvka na rozloučenou, vyběhl z Natanova pokoje pevně rozhodnut! Těch posledních 5 dní, co tady má Natan zůstat, za ním už nepůjde!
"A nebyl jsem to snad já, kdo tady byl po celou tu dobu jenom pro tebe?" ačkoliv se snažil jakkoliv, jeho slova působila na to smutné stvořeníčko vedle neskonale falešně. Už jenom Natanovy oči plály zvláštní záští a zlobou a jeho slova pálila… pálila tak, jako ještě nikdy předtím.
"Už půjdu," šeptl Bill, tiše vydechl a bez jediného pohledu nebo úsměvu nebo slůvka na rozloučenou, vyběhl z Natanova pokoje pevně rozhodnut! Těch posledních 5 dní, co tady má Natan zůstat, za ním už nepůjde!
Rychlými kroky kráčel po dlouhé bílé chodbě… V očích ho nepříjemně pálily slzy a on sám se v sobě ztrácel… Proč byl Natan na Toma tak zlý? Proč právě na Toma tak nesnesitelně žárlí?!
Konečně se mohl volně nadechnout… venku před nemocnicí se mu udělalo konečně líp.
"Si v pořádku?" ozval se za ním smutný hlásek. Bill sebou polekaně trhnul, ale když za sebou uviděl ty dvě nádherné čokoládové kuličky, smutně přikývl. "Bille, já jsem ti nechtěl přidělat problémy," povzdechl si Tom a zklamaným pohledem si proměřoval Billovy oči, které byly ještě pořád se skelným nádechem.
"To je v po-pořádku," špitl a jeho pohled utkvěl na Tomově dlani, která mu opatrně stírala z koutku očí drobné náznaky slziček.
"Si v pořádku?" ozval se za ním smutný hlásek. Bill sebou polekaně trhnul, ale když za sebou uviděl ty dvě nádherné čokoládové kuličky, smutně přikývl. "Bille, já jsem ti nechtěl přidělat problémy," povzdechl si Tom a zklamaným pohledem si proměřoval Billovy oči, které byly ještě pořád se skelným nádechem.
"To je v po-pořádku," špitl a jeho pohled utkvěl na Tomově dlani, která mu opatrně stírala z koutku očí drobné náznaky slziček.
"Nechci, abys plakal. Kvůli mně jsi se už nabrečel dost. Bille… mě to opravdu moc mrzí. Já myslím to všechno, co sis musel vytrpět kvůli mně a," vlastně chudáček ani nevěděl, jak dál. Chtěl mu toho tolik říct… jenomže Bill jej jediným pohledem dokonale odzbrojil. Jeho nádherné oči si provrtávaly dlouhou cestu do těch bratrových a Bill snad poprvé mohl říct, že se v Tomových očích konečně zjevila láska. Od té doby, co byl tady s ním místo Natana, byl jeho pohled vždy neskutečně odtažitý a ledový… avšak teď byl jiný.
"Už bychom měli jít," pousmál se na něj Bill a sebral mu z rukou klíčky od auta…
"Už bychom měli jít," pousmál se na něj Bill a sebral mu z rukou klíčky od auta…
Trvalo asi další dvě hodiny, než konečně stáli na podiu… smířeni s Davidovým nápadem, o kterém s nima vůbec nemluvil, což je malinko rozzlobilo, ale nakonec to možná nebude až tak špatná volba. Možná právě David tímhle vystoupením dokáže něco, co by se mohlo zdát už nemožné a ztracené…